Když se Maastricht zblázní
Nizozemský Maastricht vešel do dějin jako město, kde se v roce 1992 Evropské společenství změnilo v Evropskou unii. Právě tady se také na papíře zrodila Evropská měnová unie. Je to tedy vcelku úctyhodné město v nejjižnějším cípu Nizozemska. Mezi Holanďany je ovšem také známé jako místo bláznivých převleků a bujaré zábavy. Svoji tvář mění Maastricht na tři dny v roce, když jeho ulice ovládne karneval před velikonočním půstem.
Hudba z reproduktorů na alegorických vozech v maastrichtském karnevalovém průvodu by asi přiměla k tanci nebo alespoň k rytmickému pohybu i totálního nemotoru. Davovému nadšení nešlo uniknout. Přistihl jsem se, že se i já občas pohupuji do taktu spolu s namaskovanými lidmi kolem.
Asi by to působilo normálně, kdybych měl na sobě stejně jako ostatní nějakou extravagantní masku. Jenže v modré bundě a džínách jsem byl spíše exotem v moři pestrobarevně oblečených Holanďanů s pomalovanými obličeji. Do maškarního reje se zapojili nejen Maastrichťané, ale i návštěvníci z různých koutů Nizozemska. Není divu, že sehnat v Maastrichtu v době karnevalu pokoj v hotelu za rozumnou cenu bylo nemožné.
Pan Martin a paní Joanna přijeli na karneval z Arnhemu ve středním Nizozemsku. Po dálnici je to asi 160 km. Do Maastrichtu jezdí každý rok, protože tady je svátek karnevalu jiný než ve zbytku Nizozemska. U nich prý lidé hlavně hlasitě oslavují a dávají si do nosu. V Maastrichtu je větší zábava.
Na jihu Nizozemska, kde je stále většina obyvatel katolického vyznání, se oproti zbytku země udržela tradice karnevalu. Bláznivý svátek před velikonočním půstem přežil období reformace. Lidé si ho nenechali vzít. Na tři karnevalové dny se oblékají do kostýmů ušitých doma nebo nakoupených za stovky eur.
Třeba pan Arthur si vyšel v obleku Sherlocka Holmese. Není to však jeho jediný převlek. „Mám jich několik. Všichni, kdo se tu baví, mají doma ještě alespoň jeden, aby je mohli střídat. Zítra půjdu zase v něčem jiném,“ těší se.
V průvodu jsem potkal šašky, trpaslíky na chůdách, načinčané dvorní dámy, korpulentní holandské selky, piráty, vikingy, skupinu tučňáků a dokonce několik kluků převlečených za banány. V davu se občas objevil nějaký falešný biskup a narazil jsem i na šestici jeptišek v minisukních. Dámy přijely z Amsterdamu a s tím, že si vlastně dělají legraci z církve, neměly problém.
„Kdepak, nejsme katoličky. O karnevalu je přece dovolené všechno,“ smějí se. Jenže nebylo to tak vždycky, jak mi potvrdil jeden rodák z Maastrichtu. „Ještě před 30 lety bylo zakázané převlékat se za jeptišky, kněze, nebo aby si muž vzal ženský kostým,“ říká pan Frans. Dnes už je to však každému jedno – vládne úplná volnost.
Všechny masky míří na největší maastrichtské náměstí Vrijthof, kde na stožáru visí obrovská figurína trhovkyně v širokých sukních s drdolem na hlavě a košíkem se zeleninou v ruce – symbol karnevalu jménem Mooswief. Je jednou z patronek bujarého veselí.
Druhým karnevalovým symbolem je živý „Princ bláznů“, který drží po tři dny vládu nad městem. Oblečený v červenožlutém kabátě s krejzlovým límcem zdraví masky z pódia dřevěným žezlem. Letos jím byl Maurice I., vážený měšťan, ředitel obchodní fakulty Maastrichtské univerzity. Tajně ho vybrali členové Templářského karnevalového sdružení, které masopustní reje organizuje.
„Nezáleží na tom, jestli je člověk činný v politice nebo kolik má peněz. To nemá na volbu princem karnevalu žádný vliv,“ vysvětluje Wim Fischer ze sdružení templářů. „Vybraný může být kdokoli. Tuto čestnou funkci si nikdo nemůže koupit, a proto si jich Maastrichťané tolik váží. Princem karnevalu se může člověk stát ovšem jen jednou za život.“
I pan Wim byl princem – před 34 lety. Tehdy vedl obchod s pánskou konfekcí. Svoje 3 dny, kdy mu provolával slávu celý Maastricht, si prý hodně užil. Ovšem jak má karnevalový princ v pracovní náplni, před karnevalem navštěvoval také školy, nemocnice a domovy seniorů. Všem přinášel jarní karnevalovou náladu.
Za chvíli odbije půlnoc. Figurína zelinářky, symbolu maastrichtského karnevalu, pozvolna klesá k zemi. Karnevalový princ se vzdává vlády nad městem a vrací ji starostovi. Po zbytek roku bude Maastricht zase poklidným, váženým městem, kde se zrodila Evropská měnová unie. Až do příštího masopustu, kdy si znovu nasadí bláznivou masku a ukáže, že při karnevalu jde pověstná holandská šetrnost stranou.
