Ztracený svět v antarktickém moři

Primitivní ostnokožci lilijice (Crinoidea) jsou příbuzní dnešních hvězdic a ježovek, kteří dosáhli největšího rozmachu v mělkých mořích před 250 až 65 miliony lety. Dnes je jich jen málo a žijí v hlubinách, kam je zřejmě vytlačili modernější predátoři. Novozélandští vědci, kteří v rámci sčítání antarktického života mapovali vody u Admiralitních ostrovů, však objevili jakýsi ztracený svět pravěkých lilijic. V hloubce 580 až 600 metrů objevili asi tisícovku jedinců, kteří nepatří k žádnému popsanému druhu. Lilijice obvykle žijí v malém počtu na izolovaných podmořských pahorcích. U Admiralitních ostrovů však vědci našli hustou populaci, která obývá velkou plochu na úbočí podmořských hor. Také její struktura je neobvyklá: daleko víc než populacím jakýchkoli současných antarktických lilijic se podobá těm, jaké nacházíme na fosilním záznamu z počátku třetihor.

Vědci prohledali také okolní oblasti. U nedalekého Scottova ostrova však jejich kamery zahlédly už jen mnohem obvyklejší počet 22 lilijic. Rozdíl může být daný prostředím: vody útočiště „pravěkých lilijic“ u Admiralitních ostrovů jsou chudé na živiny a produkují příliš málo potravy na to, aby se v nich mohli udržet dravci. Moře u Scottova ostrova je však ovlivněno vodami ze severu, které jsou na živiny bohaté, a dravců, kteří lilijice ohrožují, je v něm mnohem více.

Zdroj: Deep-Sea Research Part II