Proměny lesa v raném novověku
Jaký byl vývoj lesa a představ o něm v raném novověku, tedy v 16. až 18. století, nám prozradil PhDr. Jiří Woitsch z Etnologického ústavu AV ČR.
Lesy, jak je známe dnes, neexistují z hlediska jejich celé historie příliš dlouho. Už pravěký člověk našel v tehdejších pralesích bohatý zdroj obživy i materiálu. Původní klimaxová společenstva se proto pod jeho vlivem začala měnit už v období neolitu. Těžba dřeva a další využívání lesů pokračovaly čím dál intenzivněji ve středověku. Kromě podoby lesů se ale průběžně měnil i celospolečenský náhled na ně. Ten výrazně ovlivnilo zejména přijetí křesťanství v Evropě, které způsobilo tzv. christianizaci lesa.
Poté, co si les trochu oddychnul na konci 15. století, nastal bouřlivý ekonomický rozvoj, který byl spjat s počátky vrchnostenského podnikání a dalšími hospodářskými aktivitami, například s novým těžebním boomem stříbrných rud. V 16. století tedy nastal velmi intenzivní nástup člověka do lesa ve smyslu zintenzivnění odlesňování, jež koncem 16. století způsobilo první novověkou dílčí zásobovací krizi, co se týče zdrojů dřeva – Čechy byly výrazně odlesněny. 17. století se vším, co k němu patří (třicetiletá válka, hospodářská krize atd.), je paradoxně pro lesy obdobím příznivým. 18. století bylo potom přelomovým obdobím mezi starým a novým lesnickým režimem, mezi kořistnickým využíváním lesa a nástupem moderního lesnictví. Koncentrovalo v sobě v zásadě všechny staré a nové trendy – s tím, že to opět byla doba masivního odlesňování, masivní těžby, masivního vlivu člověka na les.
Co se týče novověku, podstatným fenoménem jsou tzv. lesní řemesla. Co to vlastně bylo, za jakých okolností vznikla a můžeme se v dnešní době setkat s nějakými pozůstatky těchto aktivit?
Lesní řemesla jsou jakýmsi zvláštním socioekonomickým, částečně i kulturním komplexem. Je to moderní vědecký termín, pod kterým se skrývají aktivity jako třeba uhlířství, smolařství (těžba a zpracování smůly), výroba potaše (uhličitanu draselného), drobnější odvětví jako koptářství, výroba kolomazi a některá další marginální až obskurní odvětví. Všechny tyhle výroby probíhaly přímo v lese, surovina se nedovážela nikam do dílen a všechna ta řemesla se vyznačují jednoduchými a zároveň velmi efektivními technologiemi, které jsou založeny na nějakém de facto chemickém zpracování dřeva. Co je podstatné, všechna ta lesní řemesla jsou mimořádně extenzivní, tzn. vyžadují mimořádné přísuny dřeva na výrobu relativně malého množství finálních produktů. Navíc těch produktů bylo zapotřebí hodně, a tak lesní řemesla v některých oblastech a v některých obdobích mnohem více než třeba běžná těžba stavebního či palivového dřeva ovlivňovala les.
Jak se změnil pohled na lesy v novověké společnosti vlivem této proměny?
Lesů jednoznačně ubývalo, to znamená, že novověký člověk měl do lesa stále dál a dál. Nicméně raný novověk v zásadě nepřináší žádné radikální změny ve smyslu duchovních reprezentací lesa. V podstatě jde opět pouze o prodloužení ve středověku nastolených trendů. V raném novověku bude nepochybně dokončeno to, čemu se říká christianizace lesa. Zároveň ale trvalá přítomnost lesních řemeslníků a dalších lesních dělníků v lese a také velmi úzká interakce venkovské společnosti s lesem z hlediska zemědělského hospodaření (les zůstává velmi podstatným zemědělským zázemím) způsobuje, že přetrvává tradiční epistéma vnímání lesa – na jednu stranu je to prostor ne úplně přátelský, potenciálně plný ďábelských sil, ale zároveň i prostor, kam lidé každý den chodí, kde hoří spousta ohňů, který poskytuje obživu.
Jak vypadaly lesy na konci raně novověkého období? Jaké následky na nich činnost člověka zanechala?
Kdyby pokračoval ten raně novověký vývoj bez nástupu moderního lesnictví a nedošlo by k objevení kamenného uhlí, tak bychom dost možná – i když je to trochu nadnesené – dnes neměli žádné lesy. Lesy střední Evropy byly na konci 18. století mimořádně proředěné, měly pozměněnou druhovou a věkovou skladbu právě díky selektivnímu využívání lesními řemesly, byla tu spousta pastevních lesů, byly tady pařeziny, tj. lesy s extrémně krátkým obmýtím, a toho všeho navíc neustále ubývalo. Existuje o tom rozsáhlá historiografická diskuze, která řeší problém tzv. energetické krize 18. století, což měl být podle některých historiků univerzální fenomén způsobený téměř úplným odlesněním západní a střední Evropy. Dnes se ukazuje, že ono to odlesnění nebylo úplně absolutní, že částečně mohlo jít o krizi dopravní, tj. o neschopnost dopravovat dřevo ze vzdálenějších oblastí či extrémních poloh, na druhou stranu skutečně novověký les v tu dobu byl minimální – co se týče rozlohy lesa v poslední třetině 18. století, bylo lesů podstatně méně než dnes.
Kdybychom srovnali porosty v dnešní době a v raném novověku, například z hlediska biodiverzity, lišily by se výrazně?
Značné rozdíly by tu byly, co se týče regionů i jednotlivých panství, protože záleželo velmi výrazně na tom, jak se konkrétní vlastník k lesu choval. My dnes máme lesy obhospodařovány relativně jednotným způsobem, veškeré naše lesy vypadají poměrně stejně, co se týče způsobu hospodaření a péče, a to bez ohledu na vlastnickou strukturu. Tohle bylo v raném novověku úplně jiné. Byly tu lesy na panstvích „pokrokových“ vrchností, které sledovaly moderní trendy v péči o les, a tyto lesní plochy vypadaly dobře. Ale byly tu enklávy, jejichž stav byl špatný až katastrofální, kde nerostlo už nic, šlo o absolutně proředěné lesy, navíc postihované v důsledku prořeďování pravidelnými kalamitami. Takže to srovnání je obtížné až nemožné. Obecně, laickým pohledem, by nám asi připadlo, že tehdejší lesy na tom byly hůře než dnes.
