Mali, země prastaré civilizace
Mali má opravdu dlouhou kulturní a civilizační tradici. I proto k sobě zdejší obyvatelé cítí silnější vzájemnost, než je zvykem v sousedních západoafrických státech.
Říše Malinků zde podle vědeckých výzkumů možná existovala už v 8. století. Legendární muslimská říše Mali narůstala zase v 10. století díky dynastii Keita. V této oblasti se totiž dobře kontroloval obchod mezi Saharou a oblastí tropů za řekou Niger. Král Sundiata roku 1235 porazil říši Sósů, a tak islám i Malijci migrovali z dnešního území po celé oblasti západní Afriky, která byla ovládnuta. V 15. století je ale vytlačili nomádští Songhajové, migrující z východu. Státní útvar Mali postupně zanikl. Malijské kulturní středisko Timbuktu ale od 17. století stále více přitahovalo migrující vědce z celého islámského světa, především z Maroka a oblastí Osmanské říše.
Francouzi zastavili svou koloniální expanzi a migraci vojáků i úředníků ze západu roku 1688 na řece Senegal. Proto si dnešní Mali začali podmaňovat až v 70. letech 19. století, překážkou jim byla hlavně tukulérská říše a říše Mandinků, které museli porazit. Roku 1894 se na území Mali v rámci Francouzské západní Afriky zformoval Francouzský Súdán. Místním obyvatelům to ale mnoho ekonomických výhod nepřineslo. Kolonie přestala existovat roku 1960 a následovaly roky socialismu i vlády vojenských junt.
Francouzští obchodníci v počtu tisíců ale zemi neopustili nikdy. Demokratická ústava vešla v platnost až po letech diktatur roku 1992. Přesto je současné Mali na africké poměry tolerantní zemí. Žádný zdejší národ neovládá stát ani armádu. Etnický původ není totiž důležitý v politice ani v ekonomice, všichni se hlásí spíš k historii Malijské říše. Místní kmeny žily dlouho v jediném státním útvaru a proto také málo migrovaly. To jejich vzájemné vztahy stabilizovalo.
Třetina obyvatel náleží k nejvýznamnějšímu národu Bambarů, který je usazen v savanovitých oblastech na jihu území. Stejně jako poměrně početní Malinkové, Soninkové a Dogoni bývají Bambarové většinou malými farmáři, a tak vždy tvořili jádro dřívějších říší a dnešního státu. O nákup a prodej zemědělského zboží se starají obchodníci z národa Sarakolů, Bozové patří k rybářům na Nigeru. Bambarština je však jazyk obecně využívaný v obchodě, na cestách i při migraci, zná ho většina obyvatel a předstihuje i francouzštinu.
Problémy nastávají kvůli vysychající půdě, země leží v polopouštním Sahelu. Pastevecký národ Fulbů a Maurové (více než desetina obyvatelstva) proto musí se svými stády migrovat za vodou a zelenějšími pastvinami i do okolních států. Na rozdíl od nich jsou nomádští Tuaregové z pouští svou kulturou ostatním Malijcům vzdálenější. Přitom musí migrovat za vodou, zničující pro ně byla hlavně sucha v 70. letech, která vedla k přeskupením obyvatel uvnitř státu. Situace už jednou vedla k občanské válce.
Právě hranice Sahelu mezi Tuaregy a hlavně černošskými Songhajci vede k nuceným migracím. Alžírsko např. v 90. letech vrátilo do Mali 25 000 tuarežských uprchlíků. Řešení se našlo díky prezidentovi Tourému, národy stmeluje účast Tuaregů ve státních službách a taky společná víra – islám, který vyznává devět desetin obyvatel. Mali dnes hostí asi 11 000 Mauritánců a tisíce uprchlíků z Libérie nebo Sierra Leone. Odhaduje se, že až 3 miliony Malijců žijí v Pobřeží slonoviny a ve Francii. Většinou však jde o nelegální migranty za prací, takže se čísla v obrovské míře rozcházejí. Chudoba a nedostatek vláhy asi povede k dalším emigracím, výhodou však pro lidi může být zdejší tolerantní prostředí.
Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
