K červím dírám o něco blíž

Touha po cestování v časoprostoru
S možnou existencí červích děr přišli v roce 1935 Albert Einstein a Nathan Rosen, kteří toho roku zformulovali popis jedné z variant červích děr, dnes známou jako „Einsteinův-Rosenův most“. Hypoteticky jde o jakousi zkratku v časoprostoru, která nijak nenarušuje postulát o konečné rychlosti světla, ale díky zakřivení časoprostoru v ní pozorovatel překoná vzdálenost dvou míst ve vesmíru daleko rychleji, než kdyby se pohyboval mezi stejnými dvěma body přímo. Název „červí“ pochází z analogie k červovi prokousávajícímu se skrze jablko od povrchu k povrchu. Byť jsou červí díry z astrofyzikálního pohledu možné, jejich existence se doposud neprokázala.

Jako hadice mezi hvězdami?
Nedávno přišli vědci z Národní univerzity v Kazachstánu se studií, podle které červí díry nemusí nutně propojovat dvě náhodná místa ve vesmíru, nýbrž může jít o jakési tunely mezi dvěma vzdálenými hvězdami. Uvnitř těchto tunelů však není prázdno, ale proudí jimi dokonalé tekutiny. K tomuto závěru vědci došli, když se snažili zjistit, jaký typ astrofyzikálních objektů ve vesmíru by mohl sloužit jako vstup do červí díry.

Umělecká představa neutronové hvězdy|foto: NASA

Kde a co hledat?
Zájem vědců se soustředí k otázce, zda by mohly červí díry existovat mezi jinak tuctovými hvězdami nebo neutronovými hvězdami, které jsou jedním ze závěrečných stádií hvězdného vývoje. Při pozorování se tyto hvězdy mohou jevit podobně jako normální hvězdy, ovšem s malými odlišnostmi. K odhalení těchto odlišností vědci předpokládají, že dvě hvězdy propojené červí dírou ve svých centrech se při výměně tekuté látky navenek projevují unikátními pulsy. Při těchto pulsech by pak mělo docházet k uvolnění vysoce energetického záření. V současné době se tedy snaží vědci vypočítat, jakým druhem pulsů by se hvězdy měly projevovat a jaké záření se při tom uvolní. Tyto informace by pak vytvořily cestu k identifikaci hvězd propojených červí dírou a k výzkumu děr samotných.

Bezedná filmová inspirace
Navzdory doposud neprokázané existenci červích děr se v druhé polovině 20. století, krátce po vyslovení Einsteinovy a Rosenovy domněnky, doslova roztrhl pytel s novým směrem knižního i filmového sci-fi. Fascinace cestování časem a prostorem od té doby už nepolevila. Snad nejznámějším současným fenoménem je skupina seriálů Hvězdná brána motivovaná stejnojmenným filmem z roku 1994. V něm se skupiny vojáků a vědců snaží probádat planety a civilizace v cizích slunečních soustavách, mezi nimiž cestují červími dírami. S cestováním v červích dírách se setkáváme i v kultovním seriálu Star Trek. Mimo mnoho dalších se myšlenkou na cestování červí dírou nadchnul i slavný americký astrofyzik, popularizátor astronomie a spisovatel Carl Sagan (1934–1996).

Carl Sagan (1934 – 1996)|foto: pořad Cosmos

Při psaní svého nejslavnějšího románu Kontakt, publikovaného v roce 1985, se o možnosti existence červích děr radil s proslulým astrofyzikem a kosmologem Stephenem Hawkingem. Hlavní hrdinka románu, pracovnice SETI (Search for Extra-Terrestial Intelligence, přel.: Hledání mimozemské inteligence) zachytí signál z Vegy, hvězdy vzdálené od Slunce 26 světelných let. V signálu je zakódovaný návod, jak postavit dopravní prostředek pro cestování červí dírou. Román se také dočkal v roce 1997 úspěšného filmového zpracování s Jodie Fosterovou v hlavní roli.

Jestli ale červí díry skutečně existují, zatím nevíme. Natož pak to, zda nám kdy poslouží pro cestování vesmírem. V tomto výzkumu jsme opravdu na samotném počátku.