Japonsko: historie potýkání se s živly
Zemětřesení, tsunami a tajfuny znají v Japonsku už dávno, proto zde po katastrofách často opravují domy, průmysl i silnice. Problémy s jaderným spadem tu však zažili jenom po bombardování Hirošimy a Nagasaki v roce 1945.
Jedna z technicky i lidsky nejvyspělejších zemí světa je na rozmary přírody, Země i člověka zvyklá. Vlna tsunami podobná té dnešní ale pobřežím Japonska prošla naposledy roku 869 v okolí města Sendai – stejně jako v současnosti. Jde o výjimečnou situaci, která však ani v minulosti nijak zvlášť neovlivnila migraci obyvatelstva, které bylo na boj se živly neustále připravené. I když následky současné katastrofy prý budou opravené až někdy za 50 let.
Zdejší historie je plná společenských zemětřesení i období izolace od okolí. Japonské ostrovy byly osidlovány z kontinentální Asie už v paleolitu. I současná císařská dynastie své trvání odvozuje od vynoření bohyně Slunce Amaterasu z moře před 2 600 lety. Hlavní migrační proud lidí sem mířil z Koreje a Číny, jednalo se však také o vlivy kulturní a náboženské. Od 5. století se zde proto používalo čínské písmo a v následujícím století měl buddhismus už pomalu navrch oproti původnímu šintoismu. Cílené migrace po japonském území vlastně trvaly až do konce 19. století, kdy byly ještě doosidlovány nejsevernější oblasti ostrova Hokkaidó.
Japonci měli už brzy problémy s prostorem. Starý a rychle smíšený japonský národ mířil od jihu, nenacházel ale tak dobré podmínky k životu. Celé čtyři pětiny území totiž pokrývají zalesněné hory nevhodné pro zemědělství. I dnes je více než polovina obyvatel směstnána na 2 % půdy, farmáři žijí často v úzkých nížinách a rybáři zase na skalnatém břehu moře. I kvůli mocné šlechtě lačnící po úrodné půdě byly proto migrace docela násilné. Zemí se pohybovalo mnoho vojáků, nindžů nebo samurajů. Časté války ale zůstávaly spojené s filozofií klidu a krásy.
Moderní doba dodala nové možnosti. Reformy Meidži přinášely od roku 1868 velký příliv obyvatel do měst, kde rychle vznikal velkoprůmysl. Vývoj techniky lákal k migraci do nových center území, které vznikaly na severu i jihu. Přesto nadále trval problém s prostorem a rodiny často bydlely v jediné místnosti. Agrese se proto obrátila vně Japonska. Země roku 1895 anektovala Tchaj-wan, kam migrovali vojáci, státní zaměstnanci a obchodníci. V menší míře to fungovalo i s ostrovem Sachalin a Kurilami, od roku 1910 zase o něco víc v ještě jednotné Koreji. Japonské sebevědomí narůstalo, takže od roku 1934 mohly celé rodiny migrovat i do čínského Mandžuska, kde budovaly novou správu, průmysl a někdy i farmy.
Roku 1942 už Japonsko ovládalo celou jihovýchodní Asii, výbuchy atomových bomb však historii změnily. Průmyslová výroba rostla a Japonci stále migrovali do měst, zkušenosti ale získávali i ve světě. Japonské nadnárodní firmy svými pobočkami a továrnami také „osidlovaly“ vyspělý i rozvojový svět. Manažeři a odborníci z firem jako Toyota, Hitachi, Nissan nebo Toshiba i dnes tvoří početnou elitu mezinárodní výroby a obchodu. Léta nárůstu profesionálních možností ale změnila demografické klíče populace.
Japonci stále tvoří 99 % obyvatel ostrovů. Na severu země žije i 30 000 Ainů, příslušníků paleoasijské rasy lišící se od Japonců, která sem migrovala ze Sibiře. V zemi taky žije asi milion Korejců, potomků lidí zavlečených sem za války, ale početní jsou i Číňané. Už v 16. století v okolí Nagasaki obchodovali Portugalci, které doplňovali křesťanští misionáři. Současné Japonsko ovlivnili nejvíc Američané, hlavně odborníci v oblasti průmyslu a vývoje. A navíc nejen na Okinawě působí i desetitisíce amerických vojáků.
Ti také pomáhají při řešení následků katastrofy. I mnozí lidé ze Západu jsou uprchlíky před jejími následky, pro samotné Japonsko však dnes není jisté, kam zamíří migrační vlna půl milionu osob, které přišly o svůj domov. Jak dlouho budou utečenci ze severu i středu země žít na jejím jihu a západě? Jistotou je jen vnitřní klid většiny obyvatel a jejich vzájemná solidarita.
Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
