Zachráněné vůně
Díky paleobotanikům si můžeme udělat celkem dobrou představu o tom, jak vypadala pravěká flóra. Víme jaké měly rostliny listy, stonky i kořeny. Víme jak kvetly a jaké se na nich rodily plody. Těžko ale budeme někdy vědět, zda a jak voněly.
Abychom se do stejné situace nedostali také s květinami, které dnes balancují na pokraji vymření, analyzují vědci jejich vůni a snaží se ji uchovat aspoň v pestrém výčtu vzorců různorodých molekul. Na nedostatek práce si rozhodně nemohou naříkat. Do poloviny 21. století může ze zemského povrchu nenávratně zmizet až jedna třetina rostlinných druhů.
Hlavním úkolem vůně květů je přilákat opylovače. Je to tedy jakási čichová reklama nebo pachový vývěsní štít. Rostlina si tak může vybírat, které opylovače pozve. Například látky uvolněné v noci osloví hlavně můry. Vůně mnoha nočních květů připomínají jasmín. A tak se můžeme dohadovat, že právě takové vůně mají můry nejraději.
Někdy se za pozvánkou skrývá úskok. Například jihoafrické sukulenty stapélie jsou známější jako smrdutky, protože jejich květy lákají k opylení masařky a využívají k tomu pach připomínající rozkládající se maso. Nic takového samozřejmě oklamaná moucha na květu stapélie nenajde. Kolumbijský vstavač Dracula chestertonii vylučuje do okolí pachové molekuly jako je oktenol, oktenon, oktanol či oktanon. Ty tvoří až 70 % vůně vstavače a připomínající vůni hub. Slouží květině jako vějička na smutnice, dvoukřídlý hmyz, který klada vajíčka do houbových plodnic. Vůně kolumbijského vstavače samičku smutnice poplete, a ta naklade vajíčko do květu, který přitom opylí.
Vůně však může zradit i samotnou květinu. Například divoký tabák Nicotiana attenuata kvete v noci a láká k sobě můry. Za opylení jim platí sladkým nektarem. Někteří lišajové si ale vezmou k této mzdě ještě prémii. Nakladou na listy tabáku vajíčka. Housenky lišajů se pak živí tabákovým listím. Rostlina na to hbitě zareaguje a začne otevírat květy ve dne. V noci by na sebe jen zbytečně upozorňovala a vysloužila si další várku vajíček a housenek. Květy, které se otevírají časně ráno, mají poněkud jiný tvar a nevoní. Jsou nabízeny k opylení kolibříkům, kteří se orientují zrakem. Voňavou pozvánku by tito ptačí opylovači nedocenili.
Jeden z nejpodivnějších propletenců vůní spředly mezi sebou jihoamerický vstavač Gongora quinquenervis a včela Euglossa deceptrix. Vstavač láká samce těchto včel na speciální pachové molekuly. Samičky nejeví o květ vstavače žádný zájem. Sameček květ opylí bez toho, že by se mu v něm nabídla byť jen kapička nektaru. Odměnou mu je vůně květu, kterou načerpá do zásobníků na holeních zadních nohou. Takto získané vonné molekuly využije k výrobě pachových látek, které pak vylučuje zvláštními žlázami na čelistích. Slouží mu k lákání samiček. Bez návštěvy vstavače a načerpání suroviny pro výrobu toho správného parfému by byly včelí námluvy odsouzeny k neúspěchu.
Snaha o zachování vůní rostlin není jen projevem sběratelské vášně vědců. Může jednou přispět k záchraně rostlin a živočichů, kteří jsou na výměně svých pachových molekul životně závislí.
Donedávna se zabývaly chemickými analýzami přírodních vůní především kosmetické firmy vyvíjející nové parfémy. Vysílaly expedice do nejodlehlejších koutů světa – na Madagaskar, do Amazonie nebo na Novou Guineu. Jedním z rájů lovců vůní jsou náhorní plošiny při západním pobřeží Jižní Afriky, kde roste plná čtvrtina všech známých cibulových rostlin.
Studium vůní je komplikované. Zatímco barvy nebo zvuky lze popsat matematicky, s pachy či vůněmi je to mnohem složitější. Zachránci vůní mizejících rostlin nastraží na pachové molekuly speciální pastičku – komůrku s absorpčním materiálem, přes kterou nasávají vzduch z bezprostřední blízkosti květů. Pro laboratorní analýzy moderními přístroji stačí nepatrné množství – třeba jen 20 mikrogramů. I tak je někdy zapotřebí k zachycení potřebné dávky pachových molekul odebírat vzduch z květu i několik hodin. Pomocí chromatografů a hmotnostních spektrometrů zjistí vědci recepturu přírodní vůně. Tu pak mohou kdykoli rekonstruovat smícháním syntetických molekul v tom správném poměru. Důležité je i přesné dávkování. Jednou z nejsilnějších vůní světa je molekula 4-metyl-4-sulfanylpentanonu. V koncentracích menších než desetitisícina procenta například dodává jedinečné aroma některým výborným vínům. Jedna orchidej ho vylučuje do okolí ve stokrát vyšších koncentracích. A páchne jako kočičí moč.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
