Jak se čtou dinosauří stopy
„Stopami“ v širším smyslu slova nerozumíme pouze otisky končetin nebo sledy/série těchto šlépějí, ale také zkamenělá doupata, povrchové „požerky“ po projídání usazeniny bohaté na zbytky těl rostlin a živočichů. Jsou to ale i různé jiné zcela kuriózní „stavby“ a „vrty“ vytvořené živočichy. Jejich účel je často velmi podobný tomu, co začal dělat člověk, často s odstupem půl miliardy let po jednoduchých bezobratlých.
Kdo to tady jedl?
Obecně platí, že fosilní stopy jsou vynikajícím prostředkem k poznání způsobu života jejich původců. V mnoha případech (hlavně u bezobratlých) však nevíme, kteří původci mají konkrétní stopu (obytnou rourku, pásek „projedeného“ bláta“ apod.) „na svědomí“. I takovéto nálezy jsou však cenné, protože často definují přírodní podmínky daného místa mořského či jezerního dna nebo souše. U obratlovců, konkrétně u dinosaurů, je však možno zpravidla určit alespoň čeleď, ke které původce náležel, dále držení těla, rychlost pohybu a to, zda se pohyb odehrával na mělčině či na relativně pevné zemi. K nejcennějším poznatkům obvykle vedou plošně rozsáhlé sledy šlépějí odkryté na velkých plochách, ze kterých lze usoudit na velikost skupin v dinosauřích „tlupách“ a třeba i na to, zda chránili mláďata tím, že je udržovali uprostřed pochodující skupiny.
Příběhy slavných stop
Fascinujících nálezů stop (když už se zde budeme věnovat pouze těm dinosauřím) je celá řada. Jedním z nejúžasnějších objevů v dějinách paleontologie je série stop velkých sauropodů, „doprovázených“ rovněž mohutným dravým teropodem. Nález pochází z USA. Podle některých interpretací je zde zachycena „lovecká scéna“, změna směru dravce, který v jednu chvíli poruší paralelní trasu vůči sauropodům a útočí, načež je dobře patrné přenesení váhy na odrazovou nohu. Podle jiných názorů však toto vysvětlení není průkazné a teropod snad údajně prošel touto severoamerickou lokalitou o několik dní po své domnělé kořisti.
Dinosauři a indiáni
Objevy suchozemských stop sauropodů a hadrosaurů, učiněné na řadě míst během 20. století, zase vyvrátily zažitou představu o jejich způsobu života ve vodě – takto se „klasický“ Brontosaurus kreslíval ještě před několika málo desítkami let.
Fascinující je zjištění, že stopy dinosaurů nacházeli a vcelku správně vysvětlovali již severoameričtí indiáni. Na kolmých stěnkách jinak vodorovně usazených vrstev s dinosauřími stopami byly nalezeny indiánské skalní rytiny znázorňující – obrovské plazy!
Fosilní stopy dinosaurů dávají i informaci o největších zástupcích této skupiny. Ty největší z nich jsou totiž více než jeden metr dlouhé.
Význam stop
„Naše“ stopy od Červeného Kostelce jednak ukazují na velikost a na pravděpodobnou systematickou příslušnost původce, zadruhé svědčí o tom, že území bylo dinosaury navštěvováno spíše sporadicky, snad jako příležitostné napajedlo. Z hlediska geologické praxe je zdaleka nejdůležitějším poznatkem, že vrstvy těžené v lomu Devět Křížů musely být o řadu milionů let mladší, než se uvažovalo ještě před dvanácti roky (a dodnes se často mylně traduje). V raném triasu, kam byly usazeniny devítikřížských pískovců po celá desetiletí řazeny, totiž žádní dinosauři ještě vůbec nežili.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
