Kdo spasí borovici bělokmennou?
Borovice bělokmenná patří k nejkrásnějším jehličnanům severoamerických hor. Dorůstá výšky kolem dvaceti metrů, ale na hranici lesa vytváří jen pokroucené klečovité porosty. V poslední době ničí borovici bělokmennou hned několik nepřátel.
Jedním z nich je nosatec Dendroctonus ponderosae. Černý brouk velký asi jako zrnko rýže se živí lýkem a dokáže zničit i vzrostlý strom během několika málo týdnů. Borovice se brání broukům vylučováním velkého množství pryskyřice. Nosatci by v ní měli uvíznout. Vyvinuli si však účinnou protizbraň. Přinášejí si s sebou houbu Grosmannia clavigera a tou borovici nakazí. Houba pak produkci pryskyřice potlačí.
Jako kdyby toho nebylo dost, zavlekli lidé koncem 19. století z Evropy či Asie do Severní Ameriky jinou houbu - rez vejmutovkovou, která během životního cyklu střídá jehličnany a meruzalky. Naše borovice rzi úspěšně vzdorují. Borovice bělokmenná je však proti ní prakticky bezbranná. Odolné stromy jsou velkou vzácností. Američtí lesníci po nich pasou a snaží se z nich vypěstovat lesy, kterým by rez neublížila. Jde to pomalu. Společný atak nosatců a rzi přerostl v kalamitu, jež postihla borovice bělokmenné na ploše 160 000 kilometrů čtverečních. To je desetkrát větší území, než jaké zasáhly ty největší z předchozích kalamit.
Porosty borovice se dokážou od škůdců i chorob očistit během mrazivých zim. Jenže příroda stromům nepřeje. V posledních letech jsou zimy mírné a nosatci i houba je přečkávají bez úhony. Slabé, staré nebo nemocné stromy obvykle zhltly plameny letních požárů a to také bránilo šíření nákazy a škůdců. Dnes však člověk dělá vše pro to, aby v horských lesích nehořelo. Ve hře jsou materiální škody na lidských sídlech, lidské zdraví i životy. V některých oblastech už zmizela polovina porostů borovice bělokmenné a vyhlídky do nejbližší budoucnosti vzbuzují obavy.
Velké naděje upínali lesníci i ochránci přírody do ořešníka amerického. Pták velikosti naší vrány se živí semeny stromů. Když v létě dozrávají šišky borovice bělokmenné, nastanou ořešníkům hody. Silným zobákem se dobývají do borových šišek, až od nich lítají šupiny na všechny strany. Ořešník nespořádá na posezení všechna semena. Ukládá si je do skrýší a ty pak navštěvuje během zimy, kdy má o potravu nouzi. Zdaleka nenajde všechny zásobárny a když se mu to podaří, obvykle nevybere všechna semena. Vědci byli přesvědčení, že tak ořešníci přispívají k šíření borovice bělokmenné a jsou tak zdatnými pomocníky v boji za záchranu jedinečného horského stromu.
Dlouhodobé sledování ořešníků v Kaskádovém pohoří ukázalo, že naše představy o ořešnících amerických jsou do značné míry mylné. Jak dozrávají šišky ve stále vyšších a vyšších polohách, pronikají tito ptáci na výpravách za semeny stále hlouběji do hor. Ze všech sil dobývají semena ze šišek a schovávají je do skrýší. Jsou však přitom věrní svému teritoriu. Za šiškami podnikají lety dlouhé i 40 kilometrů. Nasbíraná semena ale neukrývají na místě sklizně. Létají s nimi „domů“. A navíc je skladují na suchých místech, kde nepanují příhodné podmínky pro klíčení. Jen 15 % semen ukryjí ptáci na místech, kde z nich má naději vyrůst nový strom. Příspěvek ořešníků k šíření borovice na nová místa je tak velmi omezený.
Znamená to, že největší pomocník v boji o záchranu borovice bělokmenné selhal? Ne tak docela. Jen mu musíme trochu pomoct tím, že se postaráme o jiný americký jehličnan – borovici těžkou. Pro barvu letokruhů se jí někdy říká borovice žlutá. Vědce překvapilo, jak velkou slabost mají ořešníci pro semena právě téhle borovice. Také si je ukládají na zimu do skrýší. Ale vybírají si k tomu místa vhodná pro vzklíčení. Ořešník je proto úspěšnější v šíření borovice těžké.
Podle týmu amerických vědců vedených Teresou Lorenzovou z University of Idaho vede cesta k záchraně krutě zkoušené borovice bělokmenné přes péči o porosty borovice těžké. Tam, kde se daří borovici těžké, líbí se i ořešníkům. Ptáci se v jejích porostech usídlí a začnou sem snášet z širokého okolí semena. Mezi jinými i semena stále vzácnější borovice bělokmenné. Ohrožený strom se tak může znovu uchytit na místech, odkud ho nosatci spolu se rzí vejmutovkovou vytlačili. A tak výzkum života ořešníků odhalil, že největším spojencem borovice bělokmenné je jiná borovice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
