4x aktuálně z expozic

13. duben 2011

V těchto dnech láká návštěvníky do Botanické zahrady v Troji především unikátní Výstava tropických motýlů. Je toho tady ale mnohem víc k vidění. Protože od 1. dubna je celoročně zpřístupněna celá zahrada – tedy i tzv. Areál Sever (původně k vidění jen o víkendech), bylo by chybou nezastavit se právě tam.

Co je zde k vidění?

Největší kvetoucí sbírka magnolií v ČR

Botanická zahrada má ve sbírce zástupce většiny skupin zahradních hybridů, kteří snášejí naše klima. Sbírka magnolií (šácholanů) má nyní kolem 100 kultivarů.

Magnolie

Šácholany jsou považovány za nejkrásnější stromy s ozdobnými květy. V kultuře se pěstují již více než 1500 let. Jako první pěstovali bíle kvetoucí šácholan obnažený (Magnolia denudata) buddhističtí mniši v klášterech coby symbol čistoty. Pro obyvatele Číny byl díky krásným květům a intenzivní syté sladké vůni, která přináší atmosféru romantiky, něhy a lásky, symbolem ženské krásy. Dnes jsou díky složitému křížení k dispozici stovky kultivarů lišících se vzrůstem a zvláště pak velikostí a barvou květů.

Sbírka šácholanů v botanické zahradě vznikla v letech 1996 – 1998 nákupem rostlin ze Švýcarska a Holandska. Vysázeny byly především v Areálu Sever, a to na Pivoňkové louce a v expozici hajních rostlin. Najdeme je rovněž v Japonské zahradě. Nejstarší a největší šácholany v naší zahradě jsou pěstovány v tzv. pinetu, na Areálu Jih.
Podstatnou část sbírky šácholanů najdete na tzv. Pivoňkové louce. Na tomto neopakovatelném místě můžeme dokonce využít lehátek pro dokonalou relaxaci (a areál opustit až 2 hodiny po zavírací době – v dubnu do 20.00 h!)

Areál Sever

Stínomilné trvalky v plném květu

Stínomilné trvalky jsou vysázené porůznu v celém areálu botanické zahrady, ovšem především a hlavně v lesní expozici v Areálu Sever. Návštěvník si může prohlédnout stínomilné cibuloviny a hlíznaté rostliny jako jsou sněženky, bledule nebo dymnivky, typické hajní rostliny například jaterníky, sasanky, čemeřice nebo orseje. Většina hajních rostlin vyrůstá a kvete na jaře, dříve nežli podrost zastíní listy stromů a keřů. Proto i naše expozice je nejzajímavější v druhé polovině dubna, i když první květy se objevují již v únoru a poslední říjnu.

Významné jsou stínomilné půdopokryvné trvalky. V zahradách se používají jako náhrada trávníku či podrost pod keři a stromy. Na expozicích si můžete prohlédnout velkou kolekci asi 100 druhů a kultivarů škornic (Epimedium). Oblíbený je také barvínek menší (Vinca minor) a to nejenom s modrými květy, jak jej známe z přírody, ale vidět můžeme také barvínky vínové či bílé, jednoduché i plnokvěté.

Uprostřed hajní expozice se nachází nevytápěný skleník, ve kterém rostou vzácnější stínomilné hlíznaté rostliny, které potřebují zvláštní péči. Z rostlin zde pěstovaných zaujmou především bramboříky (Cyclamen), lítostky (Arisaema) a trojčetky (Trillium). Expozice je doplněna stálezelenými keři a v okolí skleníku přírodně vyhlížejícími konstrukcemi na stínomilné popínavé rostliny. Ze zajímavých druhů zde můžeme vidět popínavé oměje (Aconitum) či pichlavé dřevnatějící přestupy (Smilax).

Štětkovec

A když se vydáte do skleníku Fata Morgana na motýly, pak si můžete všimnout dalších zajímavých rostlin:

Vyletněný štětkovec

Callistemon citrinus "Fire Brand" - rostlina v nádobě je od začátku dubna umístěna na prostranství před skleníkem Fata Morgana, kde jej v dohledné době doplní další exponáty, ukrývané v zimních měsících v zásobních sklenících. Jde o nádhernou, velmi dekorativní a atraktivní rostlinu s ostře červeným m květenstvím o délce cca 5-10 cm, které skutečně připomíná štětku na dětskou láhev (od toho "štětkovec"):

Wolemie vznešená

Wolemia nobilis je umístěná za mříží z jednoho prostého důvodu. Jde o rostlinu velice vzácnou. Byla zcela náhodně objevena v září roku 1994 v Modrých horách nedaleko australského Sydney. Její nález se dodnes považuje za jeden z největších botanických nálezů, srovnatelný snad jen s nálezem lalokoploutvé ryby latimérie podivné v roce 1938. Stejně jako u wollemie vznešené byly známé pouze fosilie příbuzných druhů.

Wolemie vznešená

Wollemia vznešená (Wollemia nobilis) získala své rodové jméno podle národního parku, kde byla objevena, druhové pak na počest svých majestátních vlastností, a v neposlední řadě podle svého objevitele - pana Davida Noble, strážce a terénního pracovníka Služeb národních parků a rezervací Nového Jižního Walesu. Rostlinu osobně z rukou objevitele převzal 4. dubna 2006 ředitel Botanické zahrady hl. města Prahy pan Oldřich Vacek.

V dnešní době je známo jen několik míst výskytu wollemie vznešené, přičemž celková populace čítá méně než 100 dospělých stromů. Jehličnan patřící do čeledi Araucariaceae dorůstá ve volné přírodě do výše 40 metrů a jeho kmen nezřídka dosahuje průměru až 1 metr, často je tvořen spletí více kmenů. Neobvyklé převislé jehlice mají na jaře a počátkem léta světle zelené špičky nových přírůstků. Jedinečnou charakteristikou stromu je i růst jehlic: dospělé jehlice vyrůstají ve dvou řadách na každé straně větví. Zajímavý je i vzhled kůry, který připomíná bublinkovou čokoládu.

Jeden z nejstarších a nejvzácnějších stromů převzala Botanická zahrada hl. města Prahy od nakladatelství Euromedia Group – Knižní klub u příležitosti vydání monumentální obrazové encyklopedie Rostliny. Na českém vydání knihy se významnou měrou podíleli pracovníci trojské botanické zahrady, proto wollemia putovala v roce 2006 právě sem. Botanická zahrada je povinna rostlinu pěstovat za velmi přísných bezpečnostních podmínek!

autor: Botanická zahrada hl. m. Prahy
Spustit audio