Paraguay, stát nekončící imigrace
Nedávno prošla médii zpráva, že v Paraguayi jsou aktivní příslušníci al-Káida. V Latinské Americe žije asi 12 milionů osob s arabskými předky, většina z nich jsou východní křesťané, další však k muslimům opravdu patří.
Komunita potomků imigrantů ze Středního východu, především z Libanonu, žije zejména v oblasti Alto Paraná. Terorismem se tu asi projevovat nebudou, podle všeho se však odtud plánují různé operace. To je vážné. Paraguay má i jinak v migracích bohatou historii, týkající se ale hlavně Evropanů. Dnes zde žije na 6,5 milionu lidí, dříve se však po zemi pohybovali pouze nepočetní indiáni Guaraní. Roku 1537 sem přišel španělský dobyvatel Juan de Salazar de Espinosa. Důležitou práci ale odvedli spíš jezuité, kteří provozovali indiánské redukce, díky nimž civilizovali místní obyvatele a půdu na východě. Migrace z Evropy v té době byla poměrně nízká. Španělská koruna ovládala území slabě a Paraguay se proto de fakto osamostatnil už roku 1811.
Obrovský vliv na migrace měla nejkrvavější válka na jihoamerickém kontinentu. Mezi roky 1865-70 vyhlásil schizofrenický politik Francisco Solano López válku Brazílii, Argentině a Uruguayi najednou. Odhaduje se, že paraguayská populace tehdy mezi půl milionem do 900 000 osob, válku ale přežilo 221 000 lidí, z čehož pouze 28 000 dospělých mužů! Padlo nejméně 300 000 zdejších obyvatel a stát navíc přišel o dvě třetiny území. Tak musel být dosídlen mohutnými imigračními vlnami ze sousedních států. Kromě Španělů přicházeli potomci italských, německých a polských kolonistů z Argentiny a Brazílie.
Díky nestabilitě způsobené nedostatkem mužů a neustálou migrací se v čele státu vystřídalo v první polovině 20. století plných 31 prezidentů. Mezi lety 1954 a 1989 proto pevnou rukou vládl diktátor Alfredo Stroessner. Byla to doba, kdy se v zemi dařilo hlavně velkostatkářům, nadnárodním firmám, a dokonce taky imigrujícím nacistům z Německa. Opozičníci museli před mučením a zabíjením prchat do sousedních států. Levicový biskup Fernando Lugo vyhrál volby v roce 2008, když už země byla do značné míry demokraticky založená.
Paraguayskou populaci tvoří zejména mestici, kteří tvoří nejméně tři čtvrtiny obyvatel. Většinou jde o potomky migrantů a matek z kmenů Guaraní. V zemi taky žije 63 000 Afroparaguayců, tedy mulatů a 1,5 % Indiánů, žijících původním způsobem života v Gran Chaco. Své potomky zanechal u kmene Čamakoko i český cestovatel Alberto Vojtěch Frič. Pětina lidí má bělošský původ, většinou španělský. Fungují tu však i zvláštní komunity. Na západě země je 17 kolonií německých mennonitů a 25 000 lidí tam žije jako v 19. století. Spolu s dalšími potomky Němců tvoří až 6 % paraguayské populace, které doplňuje i 150 000 německých Brazilců. Ve městech žijí taky malé ruské, japonské, korejské, čínské, ukrajinské i arabské menšiny v řádu tisíců osob.
Migrace ale pokračují nejen ve městských oblastech prakticky až dodnes. 44 % obyvatel totiž stále žije na venkově. Zemi přes hranice nedávno dosídlilo nejméně 400 000 brazilských občanů, kteří žijí na nové půdě po vykácených pralesích. Pořád tak jen navazují na mnoho předešlých migrací do vnitrozemí. Většinou se živí zemědělstvím, pěstují tu hlavně kukuřici, maniok, slunečnice a maté. Nejvíce vynáší sója, která se vyváží do Asie a stává se nejcennější surovinou, podobně jako bavlna a maso ze stád skotu. Úředním jazykem je španělština, jazyku Guaraní ale rozumí téměř devět desetin obyvatel. Na východě se využívá i brazilská portugalština.
Devět desetin obyvatel patří k římským katolíkům, potomci Němců jsou především evangelikálové. Žijí tu i další protestanti, Židé různých zaměření, mormoni a vyznavači Baháí. Islám zde proto má jenom omezené pole působnosti, existuje totiž v tolerantním prostředí a proto zde nefunguje žádné utlačování. Imigrace je tu potřeba hlavně do zemědělství a o ní se právě starají lidé ze sousedních zemí. Snad je láká to poklidné závětří na rozdíl od minulosti, které přesto přináší aktivním osobám nové příležitosti.
Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
