Příliš dlouhá cesta ze Sibiře
Film Útěk ze Sibiře úspěšného Australana Petera Weira uzavíral letošní ročník Febiofestu. Režisér na festivalu obdržel i cenu Kristián za celoživotní přínos světové kinematografii. Přesto je Útěk ze Sibiře u kritiky přijímán spíše s rozpaky a divácké rekordy v kinech asi také netrhne.
Startovní pozice v českých kinech snad nemohla být příznivější – do médií se díky ocenění na Febiofestu dostal Peter Weir i zmínka o jeho novém filmu. V amerických kinech bylo PR Útěku ze Sibiře postaveno z části na skutečnosti, že se jedná o první hollywoodský snímek zabývající se tématem gulagů. Sám režisér v rozhovorech přiznává, že povědomí o stalinském teroru v Americe moc silné není. Zatímco snímky věnované holocaustu vyhrávají Oscary, události z někdejšího Sovětského svazu zřejmě nemají pro hollywoodské producenty ten správný potenciál. Může tuto situaci změnit Útěk ze Sibiře?
Dosavadní filmografie Petera Weira nás nenechává na pochybách, že se jedná o originálního a nadaného tvůrce. Ať už vzpomeneme Poběží moskytů, Společnost mrtvých básníků nebo z pozdější doby Truman Show a Master & Commander: Odvrácená strana světa, Weir pokaždé dokázal přesvědčit kritiky a získat si i přízeň diváků. Pro svůj poslední snímek si vybral látku zpracovanou v knize Dlouhá cesta Slavomira Rawicze, která je záznamem vzpomínek na útěk z gulagu v roce 1940. Skupinka uprchlíků z ruského vězení se přes Bajkal, poušť Gobi, Himálaje a Tibet po mnohých útrapách dostává do Indie, kde po 4000 mílích nachází záchranu.
Z mnoha detailů je patrné, že Útěk ze Sibiře je točen spíše pro americké publikum (sám Weir o sobě mluví jako o "Australanovi pracujícím v Hollywoodu"). Skupinku na útěku tvoří směsice různých národností původem ze střední či východní Evropy, avšak všichni se v mluvené řeči shodnou na angličtině. Téměř didaktiky působí závěrečný sestřih historických událostí, přes které „kráčí“ hlavní hrdina za svobodou, pro evropské publikum je poměrně nadbytečná. Sporně vyhlíží i postava ruského kriminálníka v podání Colina Farrella, rozverný „rošťák“ hýřící cynickými hláškami pro obveselení publika jako kdyby se na plátno dostal z úplně jiného filmu.
Motiv cesty má v umění už od dob středověku značný symbolický přesah. Ať už to byla výprava za poznáním, cesta za ztracenou vírou, smyslem života nebo neméně strastiplná pouť člověka k sobě samému. Útěk ze Sibiře líčí cestu za svobodou jako nejvyšší hodnotou. Autoři se dotknou i tématu viny a odpuštění, a přes další vyloženě „křesťanské“ obrazy – pieta v poušti, omývání nohou – scénář jistou hloubku jen nahlédne, než aby se do ní ponořil. Ve výsledku film vyhlíží jako prostá skládanka pestrých historek z náročné a dlouhé pouti. To vše zarámováno úvodní dramatickou scénou, kde je hlavní hrdina uvržen do vězení na Sibiři, a závěrečným happyendem.
Když nejsou na diváka kladeny přílišné nároky, co se obsahu týče, bude si muset své alespoň odsedět. Stopáž překročí dvě hodiny a leckterý divák se tak dostane přes snesitelnou hranici. Přestože se celou dobu je nač dívat, a kamera vedená Russellem Boydem se toulá působivými přírodními scenériemi, často se „zatoulá“ natolik, že výsledné, téměř meditativní tempo, nemusí být pro diváka, zvyklého na rychlý střih a akci, zrovna to pravé. Ve vzduchu však visí otázka, zda je v tomto případě problém na straně tvůrců či spíše diváka.
Přes jistý seznam výtek zůstává Útěk ze Sibiře působivým vyprávěním o síle lidské vůle a neméně nezdolné touze po svobodě. S vynikající kamerou, standardními hereckými výkony a s výběrem zpracované látky stojí nad průměrem běžné filmové produkce. Přísnější pohled je zvolen s přihlédnutím k předchozí tvorbě Petera Weira, která přece jen nastavila laťku poměrně vysoko.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD, Bioscop
Útěk ze Sibiře (The Way Back) drama, USA, 2010, 133 min.
Režie: Peter Weir, hudba: Burkhard Dallwitz, kamera: Russell Boyd, scénář: Keith R. Clarke (na motivy románu The Long Walk od Slavomira Rawicze)
Hrají: Jim Sturgess, Colin Farrell, Dragos Bucur, Ed Harris, Mark Strong, Saoirse Ronan a další