Američané prožívají start raketoplánu s národní hrdostí
Americké raketoplány míří do výslužby. Plánovaný poslední start jednoho z nich přilákal do okolí mysu Canaveral podle předběžných odhadů stovky tisíc diváků. Nakonec byli zklamáni. Start raketoplánu Endeavour se nekonal. Ještě předtím, než se to fanoušci dozvěděli, jsem se jich zeptal, co pro ně start raketoplánu znamená.
Nejdřív začne odpočet a pak se od země majestátně odlepí vesmírné plavidlo – raketoplán. Američané jich postavili celkem šest a na oběžnou dráhu v nich dopravili několik set lidí. Ani teď – 30 let po prvním startu – nepřestává ta podívaná fascinovat milióny lidí. Pochopitelně především Američanů.
Mnoho z nich proto neváhá a vypraví se přímo na mys Canaveral, aby mohli start raketoplánu vidět na vlastní oči. „Říkají, že sem přijede 200 až 700 tisíc lidí,“ konstatuje Ann, Američanka ve středním věku, před karavanem zaparkovaným v kempu Jetty Park. Právě odsud je jeden z nejlepších výhledů na start raketoplánu.
Bydlí sice jen asi dvě hodiny jízdy autem odsud, v Loxahatchee na Floridě, a start raketoplánu může sledovat ze svého dvorku. Ale tohle je přeci jen výjimečná událost. „Je to předposlední start, konec programu raketoplánů, tak je to něco zvláštního,“ vysvětluje Ann.
Z domu by viděli jen zářivý bod na obloze. Odsud je start vidět daleko líp, skoro jako v televizi, a na vlastní oči. „Ale sami přece říkáte, že tady budou davy lidí. Nebude to spíš otrava?“ ptám se Davea, manžela Ann, který zatím tiše usrkával pivo stranou. „S tím nic nenadělám. Paní tady v obchodě říkala, že to může být dost bláznivé,“ krčí rameny Dave.
„Vždycky jsem to chtěla vidět hodně zblízka,“ zapojuje se do řeči Barbara Moore, důchodkyně z Jacksonvillu, která teď ovšem pobývá v jednom z nedalekých karavanů. „Je to jako být pionýrem – průzkumníkem,“ přirovnává Barbara cesty do vesmíru k dobývání amerického západu, cestám povozů krytých plachtami a brázdících prérie.
Kimberley a jejímu manželovi trvala cesta na Floridu z Toleda v Ohiu dva dny. Asi 24 hodin čisté jízdy. A to neměli jisté, jestli najdou místo, kde zaparkovat svůj obytný přívěs. Ptám se, co je pro ni osobně na startu raketoplánu tak zajímavého.
„Vždyť je to cesta do vesmíru! Já tam nebyla, ty ano?“ ptá se řečnicky Kimberley. Skutečnost, že se před jejíma vlastníma očima začne odehrávat další vesmírné dobrodružství, je zkrátka něco, co jí stojí za tu cestu a výdaje.
„Ta možnost je prostě… Točí se mi z toho hlava,“ hledá Kimberley těžce slova, kterými by vysvětlila, co ji na takové události přitahuje. Zdá se mi, že pro hodně Američanů jsou starty do vesmíru nejen zajímavou podívanou, ale také něčím, co jim připomíná velikost a sílu jejich země. A to v době, kdy je obecným trendem o moci Ameriky spíš pochybovat.
