Vítězové a poražení v masovém vymírání

V moderní ekologii má odebrání či přidání vrcholových predátorů do ekosystému za následek drastické změny v populacích druhů, které dravcům slouží jako kořist. A jak dokazuje fosilní záznam, stejná dynamika platila i před stovkami milionů let. Období devonu před 416 až 359 miliony let je známé jako doba ryb, ve které mořští obratlovci dosáhli nevídané diverzity. Ukončil ji prudký pád v podobě Hangenbergovy události – masového vymírání neznámého původu, které otevřelo dveře modernějším živočichům.

Někteří devonští živočichové však měli to štěstí, že přežili. Následujícím 15 milionům let na fosilním záznamu dominují lilijice (Crinoidea) – přisedle žijící stvoření s chapadly, která jsou příbuzná dnešním mořským hvězdicím. Jejich vysoká diverzita mohla být důsledkem změn v prostředí i predaci, která se ovšem z fosilního záznamu těžko zjišťuje – ryb s lilijicí v tlamě se na něm moc nezachovalo. Paleontologové z Chicagské, Západovirginské Ohijské státní univerzity proto využili databáze fosilních záznamů, které ukazují hojnost lilijic i jejich predátorů. Jakmile ji vzájemně porovnali, vynořil se jasný obraz. Kvetoucí populace devonských ryb udržovaly nízkou diverzitu lilijic, a to navzdory příznivým podmínkám, ze kterých se tehdy lilijice tehdy mohly těšit. Jakmile však masové vymírání smetlo ryby ze světa, hojnost i diverzita lilijic se prudce zvýšily a tento efekt přetrvával několik dalších milionů let.

Život v pravěkém oceánu|foto: eurekalert.org, Robert Nicholls

Ale i sláva lilijic vzala za své. Jakmile se ryby vzpamatovaly, populace lilijic se opět ocitly pod tlakem predace a začaly klesat. Je to další důkaz o tom, že dynamika mezi dravcem a kořistí (v moderní ekologii známá jako model Lotka-Volterra) platila i v pravěkých oceánech. Fosilní záznam navíc naznačuje, že dlouhé období dominance zanechalo lilijice bez funkčních obranných mechanismů. V období devonu se vyzbrojily tvrdou schránkou, která je chránila před „řezajícími“ zuby ryb. 15 milionů let po masovém vymírání se však objevily ryby, které měly plnou tlamu zubů uzpůsobených k drcení, a proti těm byly lilijice téměř bezbranné.

Zdroj: PNAS