Důlní neštěstí jí vzalo muže. Nezapomněla dodnes

6. květen 2011
Zblízka

Svíčky a květiny už zítra ozdobí pomník horníků, kteří zemřeli při výbuchu metanu na dole Doubrava. Těla mnohých z nich ani po 26 letech od důlního neštěstí záchranáři z podzemí nevytáhli. Nebezpečí exploze to neumožnilo. Hornická vdova Věra Štěpánková přesto na pietní místo chodí a stará se o něj. Nepřestává se přitom stále ptát po příčinách neštěstí a volat po vyšetření případu.

Věra Štěpánková mi ukazuje album, které sama založila. Připomíná horníky, kteří před 26 lety zemřeli při důlním neštěstí. „Na první straně je fotka mého manžela,“ ukazuje mi se slzami v očích.

Na černobílých obrázcích vidím usměvavého, statného muže. „Byl záchranář. Zemřel při druhém výbuchu, když v dole pomáhal,“ dozvídám se. „Zůstalo tam 25 mrtvých.“


7. května 1985, důl Doubrava, Ostravsko-karvinský revír:
V 37. sloji byl zjištěn výskyt oxidu uhelnatého. Po příjezdu záchranných čet plyn vybuchl. Neštěstí si vyžádalo 25 obětí.

Emoce, potlačený vztek na osud i na šachtu, to vše vyvěrá z 61leté ženy, která má v obývacím pokoji své vlastní malé muzeum důlního neštěstí. „S tím, že mi takhle odešel manžel, se nesmířím, dokud budu žít,“ říká odhodlaně.

Vdova je přesvědčena, že k smrti jejího muže nemuselo dojít

Věra Štěpánková je i po 26 letech od důlního neštěstí přesvědčena, že tolik horníků v podzemí při výbuchu metanu zemřít nemuselo. Navíc – psal se rok 1985. „Ututlali to,“ je přesvědčena. „Někdo vinu určitě má, když noční směna byla odvolána pro vysoký výskyt CO. A ranní směna tam poslaná byla. S tím se nemohu smířit, ale nic s tím neudělám,“ svěřuje se.

V Doubravě na Karvinsku ožívají vzpomínky na dávnou tragédii

Její Ivan přitom stále leží v podzemí. „Mluvila jsem se záchranáři, kteří mi říkali: Věruš, nejde se tam dostat, bouchlo by to znovu. A to za to opravdu nestojí.“

Z jejího bytu jdeme na hřbitov. K památníku, v němž ostatky mrtvých horníků nejsou. „Na Doubravě jsem si vybojovala, že je památník zamčený, protože kolem něj byl dost nepořádek,“ říká, když odemyká mříž.

„Vzadu mám kyblík a čistý hadr, abych jim to tu utřela,“ ukazuje mi. „Někdo se postarat musí, aby měli uklizeno a čerstvou kytičku. Vždy, když přijdu, povídám si s nimi a je mi těžko.“

Vdova dodnes pátrá po příčinách neštěstí

Vyšetřování nic nového nepřineslo

Ze hřbitova mířím do sídla důlní společnosti. Vladislav Sobol ze společnosti OKD potvrzuje, že výbuch v dole Doubrava se vyšetřoval mnohokrát. Nic podezřelého však vyšetřovatelé nezjistili.

„Dokonce nejen po neštěstí, ale i několikrát po roce 1990 byla celá událost prošetřována. Nikdy se však nedokázalo žádné porušení povinností, nebo že by něco bylo špatně. Šlo zkrátka o přírodní tragédii,“ vysvětluje.

Zítra to bude právě 26 let od smrti manžela Věry Štěpánkové. Jiného si od té doby nenašla. „Sedmnáct let krásného manželství. První a poslední má láska. A teď jsem sama,“ uzavírá se slzami v očích.


Zvětšit mapu: v dole Doubrava nedaleko Karviné došlo před 26 lety k výbuchu metanu

autor: ada
Spustit audio