Sloní samička včera oslavila první měsíc života
Sloní samička narozená 12. dubna 2011 včera oslavila první měsíc svého života. Malá slečna se má čile k světu a je velmi aktivním a zvídavým mládětem. Čím dál častěji používá svůj chobot, kterým zkouší uchopovat vše, co její máma Johti dostane ke krmení – větve, seno, ovoce, zeleninu.
Včerejší dopoledne strávila po boku své mámy objevováním venkovního výběhu, v němž obě zůstaly o něco delší čas a podívaly se zase o kousek dále než v předchozích dnech. Věříme, že se obě brzy osmělí, začnou využívat celý výběh a budou si užívat pěkného počasí a sluníčka i s ostatními členy své sloní rodiny.
V srdcích pracovníků, návštěvníků zoo i těch, kteří celou situaci sledovali (ať již na webových stránkách ostravské zoo či v médiích), stále zůstává i dosud bezejmenný sloní sameček, který uhynul před týdnem. Přišel na svět 11. března 2011 jako první české živě narozené slůně a uhynul ve věku nedožitých dvou měsíců ze zatím neznámých příčin. Jeho smrt zasáhla nejen všechny pracovníky ostravské zoo, ale i širokou veřejnost. Svědčí o tom záplava kondolencí a povzbuzujících mailů, dopisů i telefonátů přicházejících z celé České republiky i ze Slovenska. Doslova stovky lidí vyjadřují svou účast a podporu a neznámí návštěvníci dokonce nechávají v pavilonu slonů květiny i drobné dárky pro ošetřovatele . Stejné povzbuzující reakce dostáváme od kolegů z jiných zoologických zahrad, kteří rovněž celou situaci sledovali a mnozí z nich nám byli průběžně nápomocni při konzultacích a radách. Spektrum zemí je široké a zahrnuje pracovníky zoologických zahrad, veterinární lékaře, krmiváře a další specialisty nejen z České republiky a Slovenska, ale sahá od Německa, Holandska, Velké Británie až po USA či Thajsko.
Dle očekávání se objevilo i několik negativních, v některých případech i vyloženě zlých reakcí a křivých obvinění. Nejčastěji jsou pracovníci ostravské zoo obviňování z toho, že jsou neschopní – jako kdyby v celé ČR na tuto složitou problematiku konkrétního případy vůbec nějací odborníci existovali… Samozřejmě nejsou žádní. Zcela nepravdivé je pak obvinění, že jsme záměrně nechali mládě umřít hladem. Každý, kdo sledoval zoufalou snahu ošetřovatelů i dalších pracovníků ostravské zoologické zahrady přikrmit mládě maximem mléčné náhražky, zejména v době, kdy matka měla sama problémy s kojením, ví, že je to úplný nesmysl. Takového klenotu, jakým bylo historicky první živě narozené mládě slona na území Československa, po téměř 80 letech historie chovu slonů v československých zoo (prvním z nich byl samec slona indického Baby, který přišel 17. 7. 1933 do Zoo Praha), si každá zahrada neskutečně cení. Prozatímním vyvrcholením těchto aktivit je před dvěma dny doručené trestní oznámení na Zoo Ostrava z důvodu "podezření ze zanedbání péče o sloní mládě". Ačkoli nás tyto reakce velmi mrzí, chápeme, že pro část laické veřejnosti ovlivněné výpravnými a často i idealizovanými dokumenty o životě zvířat, se celý případ může jevit jako těžko uchopitelný.
Dospělý slon, ani sloní mládě není v naší zoo žádný domácí mazlíček. Nejedná se (s výjimkou původně cirkusové slonice Johti, matky malé sloní samičky) o žádná kontaktní zvířata. Dospělá slonice je ve skutečnosti smrtelně nebezpečný čtyřtunový kolos a jakékoli překročení bezpečnostní bariéry by mohlo kdykoli okamžitě skončit smrtí či vážným úrazem. I celá řada dalších zákroků, které ošetřující personál prováděl v zoufalé snaze o záchranu mláděte v průběhu nakonec nezdařeného odchovu, byla velice riskantních. Např. samotné oddojování mléka matce v prvních dnech po porodu, v době, kdy si ještě nechala na vemínka sáhnout přes ochrannou bariéru, byla operace velmi nebezpečná. Bylo však potřeba dostat do mláděte, které od matky nepilo dostatečně, maximum mateřského mleziva s potřebnými ochrannými látkami. A v neposlední řadě, v podstatě i kterékoli z celkem několika set proběhlých přikrmování mláděte mléčnou náhražkou prováděné pro klid a upevnění sociální vazby matky a mláděte jen přes lanovou bezpečnostní bariéru, mohlo kdykoli skončit úrazem ošetřovatele. V lepším případě „jen“ úrazem. A to bylo mládě ošetřovateli po každém přirozeném kojení ještě každý den ve dne v noci dokrmováno v průměru 10x v průběhu 24 hodin! Ve speciálně vyvinuté a na zakázku vyrobené náhražce sloního mléka jsme se operativně pokoušeli měnit obsah tuku, cukru, bílkovin, přimíchávat další přídatné látky, jako vitamíny, vlákninu, probiotika a další. Mládě bylo průběžně vakcinováno téměř vším, co moderní věda nabízí a co aktuální situace a zdravotní stav mláděte umožnil.
Samice Vishesh byla zcela nezkušenou prvorodičkou, která však za krátké období strávené se svým prvním mládětem nasbírala zcela nenahraditelné mateřské zkušenosti. Zejména zpočátku byla spíše jen vylekanou a často i splašenou a svému okolí a v některých případech i svému mláděti dokonce nebezpečnou a rozhodně ne psychicky vyspělou matkou. Takže i přesto, že je moderní lékařská věda dnes na špičkové úrovni, tak naprostá většina laických představ lidí, kteří se slony nikdy blíže nepřišli do styku, o tom, co všechno by šlo teoreticky u mláděte udělat, vyšetřit či vyzkoumat, byla zcela nereálná. Mládě bylo po celou dobu odchovu neustále se svou matkou a v našem konkrétním případě pracně a bolestně budovaný vztah matky učící se mateřskou péči o své první mládě byl zejména zpočátku velmi křehký.
Zkrátka představa, že se mládě od matky, která je po značných počátečních peripetiích nakonec tak přijala za své, že je zuřivě bránila a chránila před veškerým nebezpečím, oddělí a odveze na složité vyšetření někam na kliniku, byla naprosto nemyslitelná. Tedy ano, teoreticky to udělat šlo, teoreticky jde udělat skoro všechno, zejména jak nám seriály z lékařského prostředí odchovaná část laické veřejnosti či někteří chovatelé pejsků a kočiček moudře radí. Ale slon je opravdu něco docela jiného. Jen samotné provedení odběru krve mláděte na laboratorní vyšetření byla záležitost složité a citlivé několikadenní přípravy. Obava z vážného narušení vztahu matky k mláděti, či ztráty důvěry mláděte k ošetřovatelům potřebné pro dokrmování mléčnou náhražkou byla velmi reálná. A jak by se pak dále vyvíjel vztah prvorodičky Vishesh k jejímu mláděti po několikadenním či týdenním oddělení? A to si ani neumíme a nechceme představit, jak by se Vishesh po odebrání mláděte chovala. Už jen při obraně mláděte dokázala navíc i sama zranit. Možnost, že by je nepřijala zpět či přímo zabila, byla velmi reálná. V té době již byla navíc několik dní na světě sloní samička od matky Johti, takže i maximální bezpečnost tohoto mláděte jsme museli mít po celou dobu na zřeteli.
Co tedy dodat na závěr? Jsme neustále připraveni trpělivě vysvětlovat velmi složitou a nelehkou situaci, abychom předešli dalším nedorozuměním a nepochopením a abychom se mohli těšit z malé sloní samičky, která, jak doufáme a moc si přejeme, bude dělat radost všem i za prvního sloního samečka.