Králova řeč
Atraktivní může být nejen královská svatba, jak ukazuje dění předešlých dní, ale také třeba králova řeč. To stvrzuje úspěšný film a nyní i jeho knižní předloha, kniha Marka Logua a Petera Conradiho, jejíž trefný podtitul zní Jak jeden muž zachránil britskou monarchii.
Tak jako většina příběhů spojených asi s kteroukoliv královskou dynastií, i tento zní téměř pohádkově: Byl jednou jeden princ, a ten od dětství nepříjemně koktal. Poddaným byl k smíchu, ve škole díky neschopnosti souvislého projevu zrovna nejlépe neprospíval. Jediné jeho štěstí bylo, že dědicem trůnu byl jeho starší bratr. Když otec princů Davida a Alberta zemřel, starší bratr se stal vládcem obrovské monarchie. Jenže jeho osudová láska k dvakrát rozvedené Američance se neshodovala s královskými zásadami, a tak se David, král Edvard VIII., roku 1936 vzdal trůnu. Zodpovědnost za nesmírnou říši padla na mladšího prince, Bertieho. Jenže tu stále byla ona zásadní překážka – jeho řeč. Jak si může zjednat respekt král, který zadrhává?
A tady už jakákoliv shoda s pohádkou končí, pokračuje reálná historie. Nastávajícího krále Jiřího VI. totiž nezachránil žádný zázračný polibek ani živá voda. K souvislé řeči ho přivedl někdo, kdo rozuměl zásadám výslovnosti, předchůdce dnešních logopedů Lionel Logue.
V knize, kterou sepsal vnuk Lionela Logua s pomocí novináře Petera Conradiho, je vyložena podrobná historie, která vyústila do šťastného konce bezchybně proneseného královského projevu. Na rozdíl od filmové podoby je četba možná méně dramatická, o to více ale poutavá, neboť podává dějinné souvislosti se všemi detaily. Vypráví životní osudy Longuovy rodiny do hloubi 19. století, kdy se v Austrálii, anglické kolonii, narodil Lionel, syn přistěhovalců z Dublinu. Rodová linie tak trochu dobrodruhů, recitátorů, amatérských herců a řeč-napravovačů Longuových se postupně přibližuje a protíná s linií Windsorské dynastie, vládnoucí tehdejšímu Spojenému království a britským dominiím a hlavně se jmenovaným králem, otcem dnešní královny Alžběty II.
To, co činí celou historii nejvíc přitažlivou a její knižní zpracování obzvláště čtivým, není ani tak fakt, že se zde obdivuhodné schopnosti tzv. prostého člověka dokázaly prosadit a uplatnit v královských kruzích. Sympatické je sledovat pronikání „moderní doby“ do zákoutí zdánlivě nepružné instituce. Ale nejpoutavější je neskandální podání lidského rozměru, porozumění a ochoty k pomoci, díky čemuž se podařilo – ať vládcům či poddaným – překonávat životní, pracovní, královské i jazykové překážky.
Mark Longue a Peter Conradi, Králova řeč. Jak jeden muž zachránil britskou monarchii, Mladá fronta, Praha 2011, překlad: Pavel Vereš a Karel Kopička, 205 s.