Co přináší Draci noci...
Divadelní spolek Kašpar uvádí nový májový speciál. Komorní představení Draci noci je něčím, na co si dnes málokterá divadelní scéna troufne. Inscenuje totiž výběr z poezie starých národů.
Není třeba si nalhávat, že poezie je v živém podání, především při „pouhé recitaci“, jednoduchá na divákovu pozornost. Málokdo, i ten, kdo je zvyklý poezii pravidelně číst, vydrží mít smysly tak vytrénované a napjaté, aby dokázal vnímat déle než 10 minut. Platí to dvojnásob, pokud se jedná o poezii klasickou... Kašpar se přesto v rámci svých každoročních májových speciálů takového úkolu nezalekl a pod titulem Draci noci zinscenoval výběr z textů staré Číny, Egypta, Japonska nebo Aztécké říše.
Jde vlastně o mírný upgrade stejnojmenného projektu, který uváděli už před pěti lety. Pod rukou Karla Špindlera se ovšem zásadním způsobem změnila scéna. Přímo na ní byl vytvořen spoře osvícený bambusový stan a v něm sedí jak diváci, tak herci. Tento prvek bezesporu navozuje tolik potřebnou intimní atmosféru „společného účastenství“ a vtahuje diváky do nitra veršů. Občas se děj přesune kamsi do dáli, tam, kde je v Divadle v Celetné obyčejně hlediště - například když lovci putují tmou v jedné z básní, která jako by i v jevištním podání zvonila prostorem a hvězdami. A podobně je to s hudbou Petra Maláska, jež dobře ilustruje nit příběhu. Ten je spíchnut skládáním veršů různých kultur různých historických období. Přesto se vybrané texty v mnoha momentech překvapivě potkávají a dovolují inscenátorům rozvíjet situace. Režijní trojici ve složení Jakub Špalek, Karel Špindler a Vladimíra Fomínová, se podařilo verše nejen smysluplně propojit, ale vtisknout jim i vizuální podobu. Počítá se přitom ale s divákovou účastí, mnohé zůstává na vaší představivosti. Herci Jan Potměšil, Jitka Nerudová a Jakub Špalek s vámi pouze vykročí a dál už jdete sami s textem.
V Dracích noci se vrátíte zpět do doby, kdy byl svět upřímný a čistý. Kdy lidé žili v úzkém soužití s přírodou a dokázali nad ní jednoduchým a přímým způsobem žasnout, opěvovat ji nebo ji doslova považovat za člena rodiny. Co na tom, že měsíc nebo horu považovali staří básníci za bratra nebo přítele ve chvíli, kdy byli opojeni několikátou číší vína. Pravda, která z recitovaných veršů tryská, nemá přece nic společného s alkoholem, ale za to má mnoho společného s životem, jenž je sám o sobě pravdou a to v každou vteřinu. Žije se tady a teď, vyloženě v pozitivním smyslu, protože kdo ví, co přijde zítra... Druhou tematickou rovinu v představení zastupuje láska a milostné vztahy. Ve verších se ve srovnání s dnešním světem objevují možná cizí reálie, mají však poetické kouzlo a hlavně tisíciletou platnost.
Spolek Kašpar nechce tímto představením umělým způsobem nebo moderními divadelními prostředky popularizovat poezii starých národů, po které dnes asi málokdo sáhne. Pokud inscenuje, tak stejně upřímně jako je tomu v obsazených verších. Draci noci spíše navozují atmosféru a náladu, jež je v nich skrytá. Hercům se podařilo k poměrně klasické recitaci zvolit rychlejší tempo a vyhnout se tak hrozícímu patosu. Jdou s interpretovaným textem v podobné radosti i slabosti, ve které verše básníků staré Číny, Egypta, Japonska nebo Aztéků, vznikaly.