Dominik Duka: Církev má právo žádat vlastní zcizené majetky

Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, celá země je rozkradená a teď se přidává i církev, aby vzala z posledního – slyšíme v těchto dnech z mnoha stran na adresu majetkoprávního vyrovnání církve a státu, takzvaných restitucí.

Nemá mnoho smyslu znovu otevírat diskuse o tom, že co bylo ukradeno, má se vrátit. Ti, kdo nechtějí slyšet, neslyší, že nejde o celkové vrácení církevního majetku, ale jen o odstranění nejhorších křivd. Těžko přesvědčovat i zvláštní ochránce církve, kteří mají starosti, že se o svůj majetek nedovede postarat – zvláště, když právě oni mají před očima stav, do nějž majetek dostala péče státu.

Ne, skutečně mi leží na srdci něco jiného. Církev totiž z jakéhosi podivného studu nedokázala veřejnosti sdělit, o kolik škol pečuje, kolik hospiců zřídila, kolik nemocnic a sociálních ústavů provozuje. A tato všechna zařízení, která financuje či spolufinancuje, slouží všem, ne jen členům církve, ale každému. Do biskupského gymnázia může nastoupit kterýkoliv nevěřící žák a máme velkou radost, že právě kvůli kvalitě a atmosféře ve škole je mnoho nevěřících rodičů, kteří se velmi snaží, abych jejich dítě dostalo vzdělání právě v církevním zařízení. Je snad náhodou, že máte-li si vybrat mezi léčebnou dlouhodobě nemocných, kde je méně personálu a větší počet nemocných, raději dáte přednost církví provozovanému hospicu, kde se dokonce můžete sami ubytovat, abyste doprovázeli své nejdražší v těžkých hodinách jejich života?

Církev nepotřebuje peníze a majetek, aby si stavěla honosná letní sídla v zahraničí, aby si kupovala osobní trysková letadla nebo luxusní výrobky. Církev stojí o navrácení alespoň části majetku, aby z jeho výtěžku financovala svůj chod. Ten ovšem ve značné míře neslouží jen jí samé, ale druhým lidem. Dost málo se ví i o tom, že ani dnes církev není placena z daní občanů této země, ale z menší části výtěžku ze zabaveného majetku. To, o co se snažíme, je zprůhlednění vztahů.

A pro ty, kdo mají starost o to, zda církev zvládne zacházení s majetkem, mám jednu poznámku a jednu nabídku: se správou majetku máme dva tisíce let zkušeností. Kontrolu ze strany státu jen a jen uvítáme, protože nám velice pomůže. Budou-li rozšířeny kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu na nerozpočtové organizace, jako je Český rozhlas, nebo Česká televize, budeme vděčni, když tento úřad bude kontrolovat i naše hospodaření.

Po pravdě řečeno, my bychom se bez navráceného a mnohdy už nenávratně rozkradeného majetku obešli. Byla by tím však jen ochuzena naše možnost pomáhat z těchto prostředkům ostatním. Jsem přesvědčen, že přišla doba, kdy církev může ukázat, co dokázala a má právo žádat ne cizí peníze, ne prostředky daňových poplatníků, ale své vlastní zcizené majetky. V jakém rozsahu se jí něco z nich vrátí, je na dobré vůli volených zástupců nás všech, aby tak situace, která poškozuje města, obce, kraje a zemědělce, byla ukončena ku prospěchu všech zainteresovaných.