Jak se máte, pane delfíne?

Určité náznaky komunikace mezi lidmi a delfíny existují už dlouho. Od 60. let se někteří delfinologové snažili dostat tuto komunikaci na přesnější a systematičtější základy. V současné době v této tradici pokračují výzkumníci z Floridy a Georgie, konkrétně doktorka Denise Herzingová, zakladatelka programu projektu Divoký delfín ve floridském Jupiteru.

Experimentální přístroj pro komunikaci s delfíny|foto: Denise Herzing, The Wild Dolphin Project

Doposud byla komunikace mezi lidmi a delfíny většinou jednosměrná a připomínala spíše drezúru. Lidé naučili delfíny reagovat na systém grafických symbolů a na lidmi uměle vytvořené zvukové signály, tedy na jakási „slova”. Někteří delfíni tak zvládli reagovat až na 100 různých „slov”, která měly specifický význam. Tento přístup ale neumožnil porozumět přirozené komunikaci mezi delfíny a také neumožnil delfínům samotným, aby sami zahajovali komunikaci ve chvíli, kdy to vyhovuje jim.

O to se teď bude Denise Herzing snažit společně s kolegou Thadem Starnerem, který se v Ústavu technologie státu Georgia zabývá umělou inteligencí a různými komunikačními systémy. Jejich společný projekt se jmenuje Cetacean Hearing and Telemetry (CHAT), tedy Naslouchání a telemetrie u kytovců.

Delfín, ilustrační obrázek|foto: Stock Exchange, Norbert Habony

Výsledkem jejich spolupráce je přístroj, který si potápeč před ponořením pověsí na hrudník a který se skládá z mikropočítače a dvou hydrofonů. Tyto hydrofony umějí přijímat a vysílat zvukové signály, které mají až 10x vyšší frekvenci, než je schopno zachytit lidské ucho. Pracují tedy až do pro nás neslyšitelné frekvence 200 kilohertzů, delfíni takový ultrazvuk ale běžně využívají.

Úlohou počítače a speciálního softwaru, který na něm běží, je analýza a syntéza zvukových vzorců. Přístroj se také postupně učí jejich významu. To všechno je doplněno světelnými diodami na potápěčské masce. Potápěči napovědí, ze kterého směru a od kterého delfína zvuk právě přichází, protože to často nelze pohledem přímo určit.

Systém komunikace bude založen na podnětu a odpovědi. Potápěč nejdříve vyšle jasné signály pro oblíbené delfíní činnosti, které jsou naučené z dřívějšího výzkumu. Může se jednat třeba o zvukové vzorce s významem „hraj si s mořskými řasami” nebo „povoz se na vlně před člunem”. Systém pak bude přijímat a analyzovat odpovědi delfínů. Další možností je vracet delfínům jejich vlastní zvuky. Vědci se pak v souladu s děním pod vodou pokusí všechno správně interpretovat. Delfíni sice také mohou odpovídat v zásadě stejnými či podobnými zvuky, ale nejsou zde vyloučena ani různá překvapení.

Delfín, ilustrační obrázek|foto: Stock Exchange, Daniela Llano

V tuto chvíli sice není jasné, jaké základní prvky má „jazyk” delfínů. Použitý software přístroje je ale dostatečně obecný na to, aby v signálech zaznamenal jakékoliv významné zvukové vzorce bez ohledu na jejich konkrétní charakter. (Přístroj byl otestován např. na znakové řeči hluchoněmých.) Na výzkumnících a jejich pozorování pak bude, jaký význam těmto novým vzorcům přiřadí, protože samotný software to samozřejmě nezvládne.

Kromě softwaru a lidí se během tohoto procesu pravděpodobně budou učit i delfíni. Výsledný jazyk proto možná nebude čistě a přirozeně delfíní, ale bude ležet někde mezi světem delfínů a lidí.

Praktické testy překladového přístroje pod vodou začnou během tohoto léta.