Petr Fischer: O propojení justice a politiky
Od března, kdy nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman neúspěšně požádal ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby odvolal pražského vrchního státního zástupce Vlastimila Rampulu, se v médiích objevují informace o tom, že právě Rampula funguje v systému české spravedlnosti jako člověk, který zametá vypjaté politické i jiné kauzy pod koberec. To, že tomu tak je, má potvrzovat i nejnovější informace časopisu Respekt, podle níž jedna z Rampulových podřízených přímo ovlivňovala vyšetřování kauzy exministra životního prostředí Pavla Drobila, který je podezřelý z prokorupčního jednání.
Způsob, jakým mezi sebou komunikují nadřízení a podřízení státní zástupci o vyšetřování citlivé kauzy, je v popsaném případu opravdu zvláštní. Nejde o jasné příkazy, co šetřit a co ne, na co nesahat, ale spíše o jakési doporučení „zvýšené opatrnosti“, což samo o sobě ještě nic neznamená a může to mít dokonce pozitivní motivaci. Z kontextu je však zřejmé, že nejde ani tak o to přinést jasné důkazy jako spíše přidat na hromádku podezření vůči Rampulovi jedno z dalších, možná to nejdůležitější. Ve hře je přece místopředseda ODS Drobil, jemuž – jak se více méně explicitně naznačuje – pomáhá ministr spravedlnosti tím, že odmítá odvolat spřáteleného člověka ze státního zastupitelství. Propojení justice a politiky se jeví jako velmi přímočaré.
Jistě, i pečlivému pozorovateli dění se tyto souvislosti obtížně posuzují, jakkoliv vypadají na první pohled logicky a jasně. A předložené novinové důkazy jsou přece jen více náznaky než souvislá síť důkazů, do níž by se dal chytit jeden důležitý vrchní státní zástupce, který podle lidí z protikorupčních organizací hraje roli žáby na prameni. Princip zvýšené opatrnosti přesto velí vytrvat v podezřívavosti.
Těch podezření, podivností a různých indicií je už tolik, že by bylo velmi složité si je kvůli nějaké mediální hře všechna vymyslet. Kromě toho není přece možné, aby kauza, která má jasný a veřejně známý podklad v slavné nahrávce rozhovoru ministra Drobila s podřízeným Michálkem, nebyla důvěryhodně vyřešena ani po půl roce. A konečně: stěží se jen tak smířit s podivným vysvětlením ministra spravedlnosti, který Vlastimila Rampulu fakticky označil za neodvolatelného.
