Tajný život domácích koček

Výzkum probíhal na jižních okrajích sesterských měst Champaign a Urbana ve státě Illinois. Vědci z Illinoiské unirvezity nasadili rádiové obojky 42 místním dospělým kočkám. Některé byly zdivočelé, jiné měly stálé majitele, ale mohly se v okolí svého domu zcela svobodně pohybovat. A co ukázaly výsledky studie? Jak se dalo předpokládat, zdivočelé kočky měly větší teritoria než ty, které byly chovány lidmi. Co však vědce překvapilo, byla rozloha některých teritorií. Největšího extrému dosáhl zdivočelý křížený kocour, který ovládal území o rozloze 547 hektarů. Tento kocouří král byl stejně jako jiné zdivočelé kočky sledován v městské zástavbě i venkovských oblastech včetně polí a obnovené prérie, kde dokázal přežívat po boku lišek a kojotů.

Teritoria koček, které byly chovány jako domácí mazlíčci, byla mnohem menší – jejich průměrná rozloha dosahovala jen necelých dvou hektarů. Studie také ukázala, jak moc tyto kočky zpohodlněly – 97 % času tráví spánkem nebo činností s velmi nízkou úrovní aktivity. Běhání nebo lovu skutečné či imaginární kořisti věnují jen 3 % svého času. Naproti tomu zdivočelé kočky byly vysoce aktivní po celých 14 % času. Rozdíly mezi chovanými kočkami a kočičími bezdomovci se projevily i ve volbě teritoria. Domácí kočky se celý rok držely na stejném území, zatímco ty zdivočelé trávily zimu blíže lidem a na léto se stěhovaly do prérijních oblastí.

Divoký křížený kocour ovládal území o rozloze 547 hektarů (červená čára). Domácí kočky naopak zůstavaly co nejblíže domovu (žlutý bod).|foto: Jeff Horn

Tyto závěry jsou důležité pro ochranu přirozených ekosystémů, v nichž domácí kočky představují invazivní druh. Význam však mohou mít i z epidemiologického hlediska, protože kočky jsou přenašeči závažných nemocí, jako je vzteklina nebo toxoplazmóza.

Zdroj: University of Illinois