Auto stojí, ale naše játra jedou dál
Zatímco minulý týden jsme zaznamenali hned tři dny, kdy na našich silnicích nikdo nezemřel, hned první den tohoto týdne si vyžádal sedm obětí. A tragická bilance pokračuje – za čtyři dny 15 mrtvých, za celý minulý týden jich bylo o třetinu méně, deset. Letošní květen je celkově tragičtější než ten loňský, ale co s tím? Kdo za to může?
Pondělí dopoledne: na hlavní silnici v Ostroměři na Jičínsku dostal řidič dodávky na konci rovného úseku z nezjištěných příčin smyk a sjel s vozem do příkopu. I přes poskytnutou pomoc zemřel.
Pondělí večer: okolo desáté hodiny zemřel při dopravní nehodě u obce Pleše na Jindřichohradecku 19letý muž, když nezvládl řízení a narazil do stromu.
A ještě jednou pondělní večer: na silnici mezi Českou Třebovou a Třebovicemi vjelo na rovném úseku osobní auto do protisměru, kde se střetlo s protijedoucím nákladním autem, které pak narazilo do další dodávky. Zemřeli dva lidé.
To je jen část tragických dopravních nehod tohoto týdne. Za nehodu může v drtivé většině případů řidič a je jedno, zda vy jste ti opatrní a obezřetní. Někdo jiný není. Sedm z deseti mrtvých mají na svědomí řidiči osobních aut. Taková je statistika. Svoji roli však hraje řada dalších faktorů. Také v průběhu loňského tragického začátku letních prázdnin, které se už pomalu blíží, panovala vedra jako v posledních dnech. Poprvé v historii se tak na první místo tragických příčin dostalo nevěnování se řízení, a to proto, že únavu z horka prostě statistiky neznají.
„Většinou to zařazujeme do kategorie nesprávný způsob jízdy, kdy řidič nedodrží vzdálenost za před ním jedoucím vozidlem a nevěnuje pozornost provozu, který je před ním. Potom řidič začne pozdě reagovat právě i z důvodu horka,“ vysvětluje Petr Sobotka z policejního prezidia.
V takových dnech pomáhá jen dostatek tekutin a případně odpočinku. Jsme daleko dříve unaveni a je potřeba to mít na paměti. Po horkých dnech pak přijde prudká změna tlaku a deštivé počasí. Nehledě na to, že pro spoustu lidí je změna tlaku velmi zatěžující a s přibývajícím věkem ji vnímají stále víc. Rizikem jsou přívalové deště, množství vody na silnici a riziko ztráty kontroly nad autem. „Hranice u osobních automobilů je kolem 80 až 90 km/h v závislosti na stavu pneumatik,“ varuje Jaroslav Třetina ze společnosti Bridgestone a pokračuje: „Vzorek, který se pohybuje už kolem zákonné hranice 1,6 milimetru, může způsobit akvaplaning při rychlosti o 40 procent nižší než u zánovní pneumatiky.“
Kritické situace bychom se měli vyvarovat, ale ať už přičiněním svým nebo někoho jiného se do ní asi každý už někdy dostal. Když už je jasné, že hrozí nehoda, pak bychom se měli za každou cenu snažit nic netrefit a auto do poslední chvíle zpomalovat. „Platí, že kam koukám, tam jedu, takže tam i točím volantem. Proto když se budu dívat na auto v protisměru nebo na strom, tak do něj prostě nabourám,“ radí instruktor Polygonu Most Jiří Parma.
Ale co když už víme, že náraz je nevyhnutelný, protože není čas a prostor, kam uhnout? Co můžeme udělat pro to, abychom přežili?
„Měli bychom se snažit nabourat čelně, protože čelní náraz je pro řidiče daleko bezpečnější než boční náraz nejen z hlediska koncepce aut, ale také z hlediska tělesné stavby – boční nárazy na tělo působí špatně a dochází k trhání vnitřních orgánů nebo lámání krční páteře. Jsou tu však i další faktory, které působí na řidiče mnohem víc negativně,“ uzavírá Ladislav Kohoutek.
Boční náraz je totiž smrtelný už při rychlostech okolo 35 km/h. Čelní můžeme přežít s menšími či většími zraněními i při dvojnásobné rychlosti. Samozřejmě záleží na autě, jeho bezpečnostní výbavě a tak dále, ale aspoň máme šanci. Ve vysokých rychlostech šanci nemáme, i kdyby prostor pro posádku zůstal nepoškozený. Zatímco auto i naše tělo zastaví, naše játra a další orgány jedou dál.
