Umělý odchov pomáhá i ubližuje
Umělé odchovy jsou mezi zoology velkým tématem. Mohou pomoci, ale za vysokou cenu, kterou platí samotná zvířata. I proto současní chovatelé pečlivě zvažují, kdy umělý odchov využít, a kdy nikoliv.
V minulém dílu seriálu jsme si připomněli, jak se do pražské zoo dostala první gorila.
Využití umělého odchovu má dvě strany mince. S jeho pomocí mohou zoologické zahrady zachránit ohrožený druh. Zvíře samotné však může do jisté míry trpět.
Nejhůře snášejí umělé odchovy savci. Například gorily se do svého přirozeného prostředí vracejí často velice těžce. Podle Pavla Brandla bývá obvyklým problémem obyčejná komunikace. Pohnutý osud měl třeba sameček Pong, který žil v Praze před povodněmi.
„Bylo pro něj nesmírné těžké zapojit se do naší skupiny, a to proto, že neuměl odhadnout kontext situací a neuměl se chovat vůči dospělým zvířatům. Trpěl tak řadou problémů, které vyplývaly z toho, že on a ostatní zvířata na sebe hovořili jinou řečí. V komunikaci byl tak trochu člověkem,“ přibližuje Pavel Brandl.
Ponga navíc odchytili lidé arabského šejka a umístili ho do soukromé zoologické zahrady. Pět let Pong – ač přirozeně vegetarián – jedl hamburgery a hranolky a pil sladkou limonádu. První mrkev ochutnal až v pražské zoo.
„Velmi mu to svědčilo. Začal dobře přibírat, a jakmile bylo dostavěno zázemí pavilónu, tak se přestěhoval. Bylo to docela legrační. Pong totiž chodil na odstavný dvorek, kde v té době byly položeny travní koberce. Tam si poprvé v životě sáhl na trávu. Nejprve se jí strašně bál. Pak si našel výbornou hru – sedl si do koutku, strčil ruku za sebe a začal tyto koberce rolovat. Když to chovatel zjistil, samozřejmě mu okamžitě vyhuboval,“ vypráví Romana Anděrová.
Některá zvířata snášejí umělý odchov lépe
Podle Romany Anděrové mezi savci existují i výjimky, které snášejí umělý odchov docela dobře. Třeba orangutan Kama, kterého matka dávala chovateli a donutila ho tak starat se o mládě jako o dítě. Přestože Kama vyrůstal v inkubátoru, letos se jako dvojnásobný otec dožívá v pražské zoo rekordních 40 let. Výraznou zásluhu má na tom Kamova partnerka Upita.
Stejně jako v předchozích dílech našeho seriálu o pražské zoo se tak oklikou vracíme ke klíčové roli tetiček ve skupině lidoopů. „Uměle odchované gorily je zapotřebí už v raném věku vracet zpátky do skupiny, nejlépe ve věku pouhých několika měsíců. Je to samozřejmě velmi těžké – znamená to mít ve skupině nějakou samici, která je ochotna spolupracovat a snese přikrmování mláděte,“ vysvětluje Pavel Brandl a doplňuje, že větší potíže s návratem k přirozenu mají samci než samice.
„Nejde o jednoduchou proceduru, proto se současní chovatelé goril snaží umělým odchovům goril vyhnout. V některých případech i za cenu toho, že ponechávají věcem volný průběh a nechají mládě svému osudu, tak jak by to proběhlo v přírodě,“ upozorňuje.
O něco úspěšněji používají zoologové umělé odchovy u ptáků – to když snesou vejce v klimaticky špatném období nebo když hrozí nebezpečí, že vejce rozsednou nebo na nich sedí špatně. To se pak vejce odeberou, nechají se vylíhnout v umělém prostředí a mláďata se pak vrátí rodičům do hnízda.
V příštím dílu seriálu se podíváme za slony. Přiblížíme si osud samičky Gulab a s předstihem jí pogratulujeme ke 52. narozeninám.
