Mravenčí móda
Hmyz zařazený mezi ostnohřbetky je příbuzný cikádám. Ale moc se jim nepodobá. Popravdě řečeno, ostnohřbetky se podobají všemu možnému i nemožnému. Na horní části prvního hrudního článku jim vyrůstá zvláštní výběžek, který nejednou naroste do monstrózních rozměrů a roztodivných tvarů.
Vlastní tělo ostnohřbetky pak vypadá jako bezvýznamný přívěšek svého skutečného přívěšku. Francouzští vědci vedení Benjaminem Proudhomem nedávno zjistili, že přívěšek se zakládá na těle ostnohřbetky obdobně jako pár křídel. Později oba základy křídel srostou a jejich další vývoj se ubírá vlastní, často velmi bizardní cestou.
K nejpodivuhodnějším ostnohřbetkám patří určitě jihoamerický druh Cyphonia clavata. Samotný hmyz je celkem nenápadný. Ze zad mu však vyrůstá konstrukce, která výrazně připomíná přední část těla mravence z podčeledi Myrmicinae. To je velmi agresivní cháska vybavená účinnými žihadly. Když se tito mravenci naštvou, zvednou přední část těla a pomalu couvají. Mravenčí atrapa je na těle ostnohřbetky otočena tak, aby na zádech lezoucího hmyzu vypadala jako couvající rozezlený mravenec. Není divu, že si mnoho hmyzožravců útok na ostnohřbetku rozmyslí.
Nejde zdaleka o jedinou ostnohřbetku imitující mravence. Pravými mistry jsou v tomto oboru zástupci rodu Stegaspis. Napodobují mravence atta, kteří jsou známí tím, že si snášejí do hnízda kousky listí a na něm pak pěstují houbu, jež jim skýtá obživu. Ostnohřbetky Stegaspis nenapodobují jen tvar těla mravenčích dělnic ale i jejich zelený náklad. Celé tělo ostnohřbetky vypadá jako mravenec vláčející kus zeleného listu.
Vědci odhadují, že počty druhů členovců napodobujících vzhledem mravence jdou do tisíců. V tropech se svým vhledem opičí po mravencích asi 2 % všech členovců. Je to dáno velkou četností mravenců. Co do celkové hmotnosti představují mravenci čtvrtinu veškeré pozemské fauny. Co do počtu jedinců přečíslí současné lidstvo asi milionkrát. Nápodoba mravenců se proto živočichům vyplácí. Mravenci bývají agresivní a nebezpeční. Je jich tolik, že se každý imitátor snadno ztratí mezi skutečnými mravenci. Je proto složité jej odhalit. Za každé „sáhnutí vedle“ je lovec mravenčích imitátorů citelně ztrestán.
K napodobování mravenců se evolucí propracovali i živočichové, kteří pro to neměli od přírody dispozice. Kdo chce vypadat jako mravenec, musí mít tmavé štíhlé tělo z úzkým pasem a velkou hlavu s nápadnými tykadly. Zároveň by se neměl prozradit křídly, protože těmi jsou u mravenců obdařeni jen na přechodnou dobu plodní samečci a samičky. I ti se po absolvování svatebního letu křídel zbavují. Mravenčí imitátoři proto svá vlastní křídla skrývají nebo o ně evolucí přišli.
Dobrým kompromisem je napodobování mravenců ranějšími vývojovými stádii křídlatého hmyzu, kterým ještě křídla nenarostla. Některé ploštice klopušky zašly tak daleko, že v raných stádiích vývoje napodobují jiný druh mravence, než jakému se podobají v pozdějších stádiích. Dospělé klopušky pak imitují další mravenčí druh.
Těžké to mají s nápodobou mravenců pavouci. Hlava a hruď jim srůstá do hlavohrudi, postrádají velké oči typické pro mravence a oproti mravencům jim přebývá jeden druh nohou. I tyto překážky se dají evolučně zvládnout. Třídílné mravenčí tělo složené z hlavy, hrudi a zadečku napodobují pavouci hlubokým zářezem na hlavohrudi. Kolem malých oček mají velké barevné skvrny a zdánlivě je tak mnohonásobně zvětší. Přední pár nohou vystrkují osminozí pavouci daleko před hlavu. Zabijí tak dvě mouchy jednou ranou. Zamaskují tak čtvrtý pár končetin a navíc si tak pořídí falešná mravenčí tykadla.
Vědci odhadují, imitace mravenců se u pavouků vyvinula nezávisle na sobě asi 70x. Vznikly díky ní stovky pavoučích druhů. Zvláště úspěšní byli v tomto ohledu pavouci z čeledi skákavkovitých. Tito mravenci dostali své jméno pro typické skoky, kterými se pohybují. Mravencům podobné skákavky se ale své předloze přizpůsobily i tím, že se vzdaly svého charakteristického skákavého pohybu.
Další svízel představuje pohlavní dimorfismus pavouků. Samičky jsou často mnohonásobně větší a nejednou se liší od samců i tvarem těla. Samci jsou například vybaveni nápadnými makadly určenými pro přenos spermií do těla samice. Samičky takto tvarovaná makadla z pochopitelných důvodů postrádají. Samci skákavky Zuniga magna to vyřešili tak, že makadly napodobili hlavu imitovaného mravence. Samice se podobají úplně jinému mravenčímu druhu.
Jako naprostí extremisté se ukázali asijští pavouci Myrmarachne plataleoides. Napodobují mravence krejčíky z rodu Oecophilla. Samotná makadla samců mají tvar mravenčího těla. A tak při pohledu na tohoto pavouka snadno propadneme dojmu, že se díváme na mravence krejčíka, který si nese domů jako úlovek jiného mravence.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
