Nejextrémnější migrace světa
Horolezcům stoupajícím k osmitisícovým vrcholkům Himálaje přelétávají vysoko nad hlavou husy tibetské. Na tahu z Indie do Mongolska podávají tito ptáci výkon, jaký nemá v ptačí říši obdoby.
Husa tibetská (Anser indicus) podniká každý rok cestu z Indie do Mongolska. Startuje často na úrovni hladiny Indického oceánu v nulové nadmořské výšce a přelétá nad hřebeny nejvyššího pohoří světa. Tuto nesmírně náročnou pouť urazí velmi rychle a navíc vlastními silami bez pomoci větru.
Husa tibetská je k extrémním nárokům letu přizpůsobena celou řadou adaptací. Ve srovnání s jinými obdobně velkými ptáky má podstatně objemnější plíce. Je vybavena výrazně hustší sítí krevních kapilár a její krevní barvivo hemoglobin přenáší větší množství kyslíku. Díky tomu netrpí kosterní svaly a srdce nedostatkem kyslíku ani při extrémní námaze v řídkém vzduchu. Vědci však byli přesvědčeni, že husám v překonávání nebetyčných hor vydatně pomáhá vítr, který každodenně vane po svazích velehor vzhůru k vrcholkům.
Mezinárodní vědecký tým pod vedením Lucy Hawkesové z britské Bangorské univerzity vybavil satelitními vysílači 25 hus tibetských odchycených v Indii. Vědci pak ptáky vypustili a sledovali je na jejich tahu do mongolských hnízdišť. Satelitní vysílač přinášel data o místě, výšce a rychlosti letu hus. Podobný experiment rozběhli vědci s 38 husami tibetskými polapenými v Mongolsku před jejich pravidelnou migrací do zimovišť na jihu. Zdaleka ne u všech ptáků se podařilo nashromáždit kompletní údaje odebírané po celou dobu tahu hodinových intervalech. I tak získali vědci poměrně detailní představu o výkonu husí tibetských. Výsledky shrnuli do studie, který vyšla v Proceedings of the National Academy of Sciences.
Na cestě na sever vystoupají husy za pouhých 7 až 8 hodin z nulové nadmořské výšky až nad himálajské průsmyky ve výšce kolem 6000 metrů nad mořem. Letí přitom průměrnou rychlostí 65 km/hod. Za hodinu letu husa vystoupá o 1100 metrů, což je nejrychlejší tempo, jakým nějaký pták při letu nabírá výšku. Návrat z Mongolska do Indie je méně náročný, protože husy startují k překonání Himálaje z vysoko položené Tibetské náhorní plošiny. Jejich let na zimoviště proto často netrvá ani 4,5 hodiny.
Největší překvapení přineslo zjištění, že husy nečekají s přeletem hor na vzdušné proudy, které přes den vanou po úbočích himálajských velikánů směrem z údolí k vrcholkům. Let podnikají brzy ráno nebo dokonce v noci. Z údajů meteorologické stanice na Mount Everestu vyplývá, že v této době fouká vítr proti směru husího letu – tedy z vrcholků hor směrem do údolí. Důležitější než vzdušný „výtah“ vzestupných proudů je pro husy zřejmě chladný noční vzduch, který jim pomáhá ochladit organismus pracující na hranici možností. Tělo se v nočním a ranním chladu méně přehřívá a je lépe zásobeno kyslíkem.V noci také nehrozí tak silné nárazy větru, a let je proto bezpečnější.
Husy mají za letu až desetkrát vyšší spotřebu kyslíku než v klidu a jsou s to vydržet tuto zničující námahu po dlouhé hodiny. Zatím neznáme ptáky, kteří by se jim v tom vyrovnali. Překvapení však nelze vyloučit. Hřebeny Himálaje přelétají na svých tazích i některé druhy kachen neb čápi. O jejich strategii přeletu nejvyšších hor a o zátěži, jaké přitom čelí, vědí vědci stále ještě velmi málo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
