Na Javorině vystřídali vojáky turisté
Po ruských vojácích zůstaly většinou v Československu hlavně zničené domy a krajina zamořená strojním olejem a municí. Některé oblasti přesto vyvázly ze sovětského pobytu bez větších šrámů. Platí to i o slovenském pohoří Levočské vrchy. Do letošního ledna tam byl ještě vojenský prostor, teď je to velký kus krásné přírody, který čeká na novou šanci.
Jedeme lesem po celkem kvalitní cestě a pronikáme stále hlouběji do bývalého vojenského prostoru Javorina mezi Levočou a Kežmarokem. Právě zachovalé asfaltky a zpevněné lesní cesty jsou tady nejviditelnějším dědictvím po armádě, nejenom té sovětské, ale i československé. Tohle dědictví nikomu nevadí. Naopak – po liduprázdných cestách se rádi prohánějí cyklisté a dokonce i in-line bruslaři.
Mým průvodcem je Martin Pitoňák, dnes sedmdesátiletý rodák z vesnice Ruskinovce, která už dávno neexistuje: „Támhle v té horní části bývaly ruské kasárny, ale už je to všechno zbourané. Už ani není poznat, že tam kasárny někdy byly. Všechno se to zbouralo a odvezlo. Oni totiž před zrušením prostoru dostali příkaz dát to do původního stavu.“
V roce 1953, když tu armáda zřídila vojenský prostor, musel pan Pitoňák stejně jako stovky dalších lidí z místa odejít a skoro čtyřicet let se nesměl vrátit. Do rodného údolí se koukal jenom dalekohledem z protějšího kopce: „Trošku mi té přírody bylo líto. Zůstaly ve mně zafixované ty pohledy… a ten cit k přírodě, k rodnému, a můžu říct, že i krásnému kraji.“
Pan Pitoňák nemá Rusy rád. Nebyli to sice oni, kdo ho vyhnal z rodné vesnice, to byla Československá armáda, ale jak sám říká, Rusům nikdy nepřišel na chuť. Tady v Javorině každopádně nezpůsobili největší škody Rusové, ale dlouholetý správce místních lesů – Československá armáda, která kácela, na co přišla.
„Tady vidíte co jsem vám říkal o té katastrofě, podívejte se na ty holiny. Beznadějně vykácené všecko. Všechno to byly vzrostlé lesy. A to je jen část, kterou vidíme. Ve skutečnosti jde ten prostor mnohem dál, celkem je to 316 čtverečních kilometrů, tedy 31600 hektarů,“ posteskl si pan Pitoňák.
Krajina v Javorině tedy dostala zabrat, přesto je na tom v porovnání s ostatními prostory po Sovětské armádě na Slovensku o poznání lépe. Když letos v lednu vojenský prostor zanikl, otevřely se nové možnosti. Výhodná poloha kousek od Tater a od spišských gotických památek, i snaha místních rodáků znovu oživit místa svého dětství, to všechno dohromady znamená šanci pro budoucnost. Do Levočských vrchů se už začínají vracet turisté, mezi nimi i čeští zvědavci.
Zobrazit Levočské vrchy a další místa pobytu sovětských vojsk na větší mapě
