Islandská příroda se mění – 2. část: Návštěvníci ze severu
Biolog Hjalti J. Guðmundsson z Islandské environmentální agentury (The Environment Agency of Iceland) hovoří o klimatických změnách, které ovlivňují islandskou přírodu a o občasném výskytu ledních medvědů přímo na tomto ostrově. Proč lední medvědi na Islandu dlouho nepřežijí?
Polární medvědi navštěvovali Island v průběhu celé naší historie. Kolik jich sem přišlo, to záleželo na klimatických podmínkách, hlavně na rozložení mořského ledu. V malé době ledové, která byla zhruba od 16. do 19. století, jsme zaznamenali mnoho jejich návštěv. Méně již ve 20. století. Klima je teplejší a hranice mořského ledu je vzdálená. Čím je vzdálenější, tím méně medvědů na Island dorazí. Za posledních 50 let jich připlulo jen několik. Pozoruhodné při tom je, že během uplynulých dvou let k nám připluly hned tři medvědi. My je nazýváme domestikovanými zvířaty, jejich ochrana je však bezpředmětná. Problém je v tom, že potřebují specifické životní podmínky. Severní oceán a kry jsou jejich přirozeným prostředím, kde loví tuleně. Na Islandu by prostě nepřežili. My nemáme ledová pole, islandská příroda je pro polární medvědy exotická a velmi vzdálená jejich přirozenému prostředí.
V roce 2008 dorazili na Island dva vysílení medvědi. Připluli na téměř rozpuštěných krách. Oba byli zastřeleni, i když bezprostředně nikoho neohrožovali. První zvíře zabil farmář, druhé pronásledovali turističtí lovci. U druhého medvěda se zpětně zjistilo, že se jednalo o mladého zdravého jedince. Protože tato zvířata loví ryby, jsou konkurenty člověka v rámci potravního řetězce. Chladnokrevné zabíjení medvědů i tuleňů je na Islandu známé i z historie.
Biolog Hjalti Guðmundsson při našem rozhovoru v reykjavické environmentální agentuře k problému vztahu Islanďanů a divokých šelem vysvětluje i další důvod jejich pravidelné likvidace.
Pokud se ptáte na záchranu polárních medvědů, musím bohužel konstatovat, že ve všech případech, kdy se na Island dostali, museli být odstřeleni kvůli ochraně obyvatel. Island je ostrov a nejvíce osídlená je oblast podél pobřeží. Medvědi jsou největší divoká zvířata, která se zde kdy ocitla. Navíc jsou dost krutí. O jejich odstřelu rozhoduje policie, ne my, přírodovědci, je to otázka bezpečnosti. Poslední zvíře, které se na Island dostalo letos v únoru, se přiblížilo na 20 metrů od školy. Takže co v takové situaci uděláte? Možností zvíře zachránit je velmi málo, protože musíte mít přesně stanovené podmínky na záchranný plán. Taková možnost se naskytla v roce 2008. Připlula sem dvě zvířata a my jsme se pokusili zachránit jedno z nich. Jenže plán nevyšel. Musíte zvíře nejdřív uspat speciální injekční střelou a mít k dispozici helikoptéru. Rozhodně se nemůžete k němu přibližovat pěšky. Nejzazší místo, odkud můžete medvěda uspat střelou, je 60-70 metrů. Běží totiž rychlostí 10 metrů za sekundu a dostal by vás během 6-7 sekund. U těchto zvířat také nikdy nedokážete předpovědět, co udělají. Takže, když chcete zachránit medvěda, musíte mít helikoptéru, vycvičeného pilota a střelce. A potom medvěda umístit do klece a letecky ho přepravit do jeho původního prostředí v Grónsku. A kdyby na Island připlulo deset medvědů za 50 let, máme jen 1-2 možnosti k záchraně. Záleží na správné situaci, my jsem ji měli zatím jen jednou. Kromě toho jsou poslední dva roky s třemi medvědími návštěvami unikátní, protože dřív jsme na Islandu měli tak jednoho medvěda za 10 let.
Zařizovat záchranný plán v lednu, když máme jen 4 hodiny světla, bylo nemožné. Otázka je, jak by to dopadlo v červnu, kdy máme světlo 24 hodin a klidné počasí. Zabití medvěda je nutné, ovšem oni pocházejí z populace východního Grónska, která má kvótu na povolený lov okolo 60 kusů ročně. Takže když musíme střelit 1-3 medvědy každých 10 let na Islandu, je to méně než 1% povolené kvóty. Je smutné zabíjet, ale to neovlivní celou medvědí populaci.
Připojujeme ještě událost, ke které došlo koncem dubna: po roce připlaval na Island další vyčerpaný polární medvěd z Grónska. Byl, jak podle islandské legislativy bývá zvykem, rovnou zastřelen. Jediný odpůrce střílení obětí tání ledovců, reykjavícký starosta Jon Gnarr, založil petici na změnu legislativy a fond na vybudovaní útulku pro polární medvědy.
Na příspěvku spolupracovala také česká fyzická geografka žijící v Reykjavíku Pavla Waldhauserová Daggson. Ta také dodává, že arktické oblasti se bohužel oteplují dvojnásobně rychleji než zbytek světa. Poslední dvě zimy byly podstatně teplejší než v kontinentální Evropě a nejednou byl zaznamenán až pětatřicetistupňový rozdíl lednových teplot v Reykjavíku a v Praze. Též sněhové podmínky byly a jsou velmi špatné. V lednu 2010 Island dokonce zasáhla mohutná cyklonální bouře. Na obloze se při ní objevilo mnoho blesků, které se na Islandu vyskytují jen ojediněle a převážně mimo zimní období.
A biolog Hjalti Guðmundsson k samotnému problému ještě doplnil:
Jsme si jisti, že ke změnám dochází. Teplota určitě stoupá. Island je arktická oblast, která je na tyto změny citlivější více než jiné. Očekáváme změny v prostředí oceánu, kde dojde k posunům v rybí produkci. Předpokládáme, že sem zavítají druhy z nižších zeměpisných šířek. Na povrchu očekáváme změny pokud jde o vegetaci a tání ledovců. Modely ukazují, že islandské ledovce roztají během dvou set let.
