Z doktorské brašny
Jméno Arthura Conana Doyla je automaticky spojováno s žánrem detektivních příběhů. Jeho postava detektiva Sherlocka Holmese je příkladem bravurní logiky i extravagantního přístupu k řešení vražedných či loupežných záhad. Spisovatel, tvůrce proslulého detektiva, byl vzděláním lékař. A z medicínského prostředí pochází povídky v souboru Z lékařské brašny, který vydalo nakladatelství Eminent.
„Inu, mělo by se promluvit o tom, nač v románech lidé umírají a jako nemoci se za tímto účelem používají nejčastěji. Některé se totiž omílají pořád dokola, kdežto o jiných, jež se v životě objevují zcela běžně, nikdy nepadne ani slovo. … A méně vážné choroby prostě neexistují: v románu jakživ nikdo nechytne pásový opar, hnisavou angínu ani příušnice. A přitom všechny tyto nemoci postihují horní část těla! Pod pas si romanopisci netroufnou už vůbec.”
Takto uvažuje doktor Theodor Foster „u krbu v salonku“, ve společnosti dalších dvou lékařských kolegů v povídce Doktorské šplechty. O čem jiném by si povídali než o nemocech! A protože absolventem školení v lékařských vědách byl i spisovatel, nemocemi, operacemi i razantními léčebnými postupy se to v deseti povídkách v knize Z doktorské brašny jenom hemží. Také záhadami, podivnými teoriemi, strašidelnými domy na blatech. Ale hlavně vtipem, který tyto historky nadlehčí stejně zaručeně, jako to Arthur C. Doyle s lehkostí dokázal i v případě vyprávění detektivních.
To, co činí doktorské příběhy A. C. Doyla přitažlivými, je jednoduchost a věrohodnost, s níž je zapisoval. Jsou uvěřitelné, jejich zápletky jistě pocházely buď z vlastní praxe autora nebo z vyprávění přátel stejného řemesla. Vždy jde o odvěké základní spory – zda na prvním místě je rozum či cit, logika nebo intuice, zkušenost anebo novými poznatky lákavý experiment. Také protiklad mužského a ženského způsobu uvažování je tu zmíněn (Lékaři z Hoylandu), způsobený zřejmě faktem, že v době Doylovy lékařské praxe, na sklonku 19. století, se také ženy stávaly lékařkami, sebevědomými a samostatnými, nejen oddanými ošetřovatelkami.
Literárně si autor na rozměru krátkých povídek vyzkoušel ledacos – humorné memoáry zkušených praktiků v povídce Z lékařových vzpomínek nebo Lékařské šplechty, rozmarnou skicu o tom, že každý začátek je těžký v historce První operace, hororový příběh Doktor na blatech, který jako by byl předzvěstí Psa baskervilského, ale také romantický příběh Manželka pro fyziologa, v jehož zápletce hraje roli protiklad uvažování srdcem a rozumem.
Krátké povídky Z doktorské brašny Arthura Conana Doyla jsou především ukázkou mistrovství autora, který zručnou kombinatorikou jasně poukazuje k tomu, že v jednoduchosti je jak spolehlivě obsažená krása, tak z ní zároveň pocházejí největší a nejvzrušivější záhady. Stejně jako autorovy detektivní příběhy i ty lékařské jsou stále svěží a zábavné.
Arthur Conan Doyle, Z lékařské brašny, Eminent, Praha 2011, překlad: Věra Klásková, 160 s.