Scott Pilgrim 3: Nekonečný smutek
Kdo nic nedělá, nic nezkazí a většinou nic nezíská. Což Scottu Pilgrimovi celkem vyhovovalo. Když však potkal pohlednou kurýrku Ramonu Flowersovou, rozhodl se o ni bojovat. Kdyby věděl, že souboje jsou myšleny opravdu doslovně, možná by si zase raději sednul k počítačovým hrám a spokojenému flákání.
Zdá se, že první tři části celkem šestidílné komiksové série Scott Pilgrim obkreslují trajektorii horských drah. Minimálně z kvalitativního hlediska tomu vše nasvědčuje. Úvodní Vypečený život flákače dotáhl pomyslný vozík na vrchol pomocí originálních fórků, které si sympaticky pohrávaly s možnostmi média. Druhý díl ho následně poslal o patro níž, protože před čtenáře naskákala spousta nových postav, spousta dějových odboček a spousta ještě šílenějších nápadů. Z osvěžující legrácky se stala zběsilá a těžko srozumitelná přehlídka neznámých podnětů. Některé pobavily, ale v rámci celku neměly zdánlivě žádné opodstatnění. Očekávání se tak přesunulo k otázce, jakou cestou se tato popkulturní jízda vydá příště. Naštěstí vláček směruje opět vzhůru.
Je to zapříčiněno hlavně tím, že kanadský tvůrce Bryan Lee O’Malley vynechal onu triviální domněnku, jak vytvářet pokračování něčeho dobrého - vše, co se konzumentům líbilo, stačí prostě použít v hojnějším množství a úspěch se zopakuje. Tento přístup si odbyl minule. A ačkoliv situaci v rámci jedné knihy nezpracoval do náležitě kompaktního celku, předpřipravil si alespoň pozici pro Nekonečný smutek. Budiž mu to tedy připsáno k plusovým bodům.
Tentokrát se na scéně pohybují pouze známé figurky z minula. Před Scottem stojí další expřítel Ramony, hudebník Todd Ingram, u něhož jsou zajímavé dvě věci. Zaprvé chodí s Envy Adamsovou, úspěšnou zpěvačkou, která před drahnou dobou zlomila Scottovi srdce. Zadruhé jde o vegana, což v tomto prostředí mimo jiné znamená, že se stáváte vlastníkem superschopností. A jelikož se hlavní aktér přes rozchod ještě úplně nepřenesl, není důvod, proč by Todd jeho slabostí neměl využít k svému vlastnímu prospěchu.
Každý přitom ví, že Scott musí zvítězit, pokud chce účinkovat i v dalších částech. O’Malley proto důraz neklade na to, co se stane, ale jak se to stane. Ve světě Scott Pilgrima disponuje takřka neomezenými možnostmi, a tak čtenáře opětovně zasypává neočekávanými událostmi a hromadou vtípků. Rozpětí je enormně široké od jednoduchých infantilních žertů po fórky pro znalé. Na první pohled zaujme hlavně humor uvědomující si sebe sama. O’Malley si je vědom toho, co dělá, takže se zde vyskytují kupříkladu srandičky mířící na černobílé provedení knihy nebo počet dílů celé série.
Jak bylo naznačeno, podstatný rozdíl oproti průměrné dvojce se nachází v pevněji uspořádaném vyprávění. V Nekonečném smutku je určen časový limit, do kdy se musí úkoly vyřešit, je patrné, kdo proti komu soupeří, a konečně se také v několika flashbacích vysvětlují důvody, proč se jednotlivé postavy k sobě chovají tak, jak se chovají.
Kresebně brnká třetí Scott Pilgrim na stále stejné struny inspirující se v japonské manze. Autor na závěr dokonce zmiňuje některá svá oblíbená díla, která během tvorby četl. Pro zájemce tedy budou dobrým základem pro hledání odkazů a vlivů. Pídění se v popkulturních detailech ale ponechme stranou. Nejdůležitější je, že Nekonečný smutek funguje v roli svižné zábavy zase na jedničku. A v září se uvidí, jakým směrem se vozík rozjede počtvrté.
Scott Pilgrim 3: Nekonečný smutek, scénář a kresba Bryan Lee O’Malley, překlad Jitka Jeníková, nakladatelství BB art, 2011, 192 s.