Výzkum solných jeskyní v Íránu – 1. část
Geologický ústav AV ČR dlouhodobě spolupracuje na výzkumu solného krasu v Íránu. Jedním z dílčích témat studie je vznik krápníků a dalších sekundárních sedimentů v solném krasu.
Tyto útvary jsou obdobou nám dobře známých útvarů z vápencových jeskyní, ale zatímco kalcitová výzdoba narůstá obvykle v řádech stovek a tisíců let, u solného krasu přirůstají krápníky za určitých podmínek až několik milimetrů za týden. S doktorem Michalem Filippi z Geologického ústavu AV ČR jsme mluvili o výzkumu solného krasu a expedici NAMAK, což v perštině znamená sůl.
Jak to tedy všechno začalo?
Začalo to studentskými výpravami, kdy jsme jako parta kamarádů začali jezdit do Íránu za turistikou. Objevili jsme existenci solných jeskyní a rozhodli jsme se, že se na ně podíváme hlouběji. Zjistili jsme totiž, že v literatuře žádné informace o těch jeskyních nejsou. V roce 1998 jsme podnikli první turisticko-průzkumnou výpravu, od roku 1999 přímo expedice za účelem výzkumu solných jeskyní.
Mohl byste přiblížit prostředí solných jeskyní? Jak se liší třeba od klasické vápencové jeskyně?
Na první pohled není rozdíl výrazný. Je to jen díra, kterou teče voda po deštích do země, když se ovšem na jeskyně člověk podívá v detailu, zjistí, že se od kalcitových skutečně liší. V Íránu se vyskytují jeskyně na tzv. solných pních, jakýchsi solných horách. Voda naprší na povrch solného pně, vytváří stružky nebo říčky, které se zanořují do soli. To znamená, že tamní jeskyně jsou většinou horizontální nebo jen lehce ukloněné, zatímco ve vápencích se vyskytují výrazné propasti nebo hluboké kaňony, zde nejsou. Propasti tu sice existují, za určitých speciálních podmínek, ale většinou do hloubky několika desítek metrů. To je první rozdíl. Další rozdíl je ten, že se jedná o suchou oblast a vody je tu málo, vyskytuje se tu skutečně jen občas po velkých přívalových srážkách. Většinu let je ta oblast suchá a jeskyně se netvoří, nic se s nimi neděje. Teprve v případě intenzivní srážky, která přijde jednou za několik let, dojde k masivnímu vývoji solných jeskyní. Jejich vývoj je tedy velmi odlišný, narozdíl od krasových jeskyní, které se vytvářejí vlastně kontinuálně - většina oblastí v Evropě je humidních, srážek je tu spousta, jeskyně jsou často protékané aktivními toky. Dalším rozdílem je klima – v létě tu teploty dosahují nad 40oC, vlhkost v jeskyních je velmi vysoká. Takové podnebí zabraňuje průzkumu. Je potřeba na výzkum jezdit v zimě nebo na jaře. Průměrná teplota v jeskyních se pohybuje kolem 25oC, pohyb v prostředí s 80% vlhkostí je náročný.
Jen pro srovnání - jaké teploty jsou v našich jeskyních?
U nás se v jeskyních udává taková konstantní teplota 8-10oC. (Když se člověk chce v zimě ohřát, jde do jeskyně, když se chce v létě ochladit, také). Vysokohorské jeskyně mají nižší teplotu, třeba až k nule.
Návštěvníci jeskyní asi nejvíce obdivují krápníky. Jak se liší ty ve vápencových a v solných jeskyních?
Krápníky jsou zajímavým tématem, věnoval se mu i náš poslední výzkum. Nyní jsme zakončili studium krápníků v solném krasu, trvalo během našich expedic několik let. Nacházeli jsme spoustu forem, které se liší od těch vápencových, a nevěděli jsme, jak vznikají. Postupem doby, během dalších a dalších expedic, jsme nacházeli nová místa, kdy jsme jednotlivé formy viděli přímo vznikat. Po deseti letech se nám podařilo výzkum ukončit a dnes máme dobrý přehled – těch forem je mnoho, vznikají v různých prostředích a co je markantní na první pohled, oproti vápencovým jeskyním vznikají solné krápníky velmi rychle. Stávalo se třeba, že jsme začali měřit růst nějakého krápníku po dešťové srážce a za několik dní vyrostl o 5 mm nebo i o 1 cm, což je oproti vápenci nesrovnatelně velká rychlost. U vápencových útvarů jsou to milimetry za roky či desítky let, centimetry za stovky let.
Liší se i jinak, třeba vzhledově, například barevně?
Na první pohled je to klasický krápník či sintr, který pokrývá podlahy nebo stěny jeskyně, v detailu se samozřejmě liší, protože solný kras je tvořený především chloridem sodným. Krápníky jsou tvořeny převážně krystalky soli, to znamená, že jsou krychlové, mají i formy zrnité, moučné, vláskovité. V tom se kalcitu podobají. Ale dokonalé krychlové krystaly, které tvoří některé krápníky v Íránu, jsou skutečně výjimečné a ve vápencových jeskyních jsou vidět málokdy.
Vy jste objevili zřejmě nejdelší solnou jeskyni světa, můžete nám o ní něco říci?
Zas tak dlouhá není, protože vápencové jsou desetkrát i stokrát delší. Nejdelší systém je přes 600 k dlouhý! Tato solná jeskyně má asi 6,5 km. Ale na solný kras je to unikátní, druhá v pořadí má o kilometr méně, délka většiny solných jeskyní se pohybuje kolem několika desítek až stovek metrů. Jakmile dosahuje délky nad 3 km, je to mimořádná a významná jeskyně.
V druhé části rozhovoru nám doktor Michal Filippi přiblížil těžké podmínky, v kterých výzkum solných jeskyní probíhá.
