Jeskyně Balcarka v novém
Nápadný vrch Balcarova skála na východním okraji Moravského krasu u obce Ostrov u Macochy dlouho chránil své podzemní tajemství. Podle pověsti jej střežily i jeskyňky, které kdysi pobývaly v mohutném jeskynním portálu. Nikdo netušil, jaká krása se za ním skrývá.
Až počátkem 20. let 20. století začal ve svazích kopce bádat místní občan a poslanec Josef Šamalík. Roku 1923 objevil nenápadnou jeskyňku, kterou podle šedobílého zabarvení stěn a krápníků nazval Popeluška. Následující rok si za silných mrazů povšiml roztátého sněhu v mělkém závrtu na vrcholové části Balcarovy skály. Na dně závrtu pak byla během krátkých průkopových prací uvolněna ucpávka a badatelé sestoupili 13 metrů hlubokou propastí do jeskynních prostor situovaných za dnešním vstupním portálem. Téhož roku Josef Šamalík objevil podstatnou část podzemního labyrintu utvořeného ve třech patrech s krásnou krápníkovou výzdobou. Poté následovaly zpřístupňovací práce a na Velikonoční neděli roku 1925 byla Balcarka otevřena veřejnosti. Šamalík však ve svých průzkumech pokračoval a začátkem roku 1935 objevil další překrásné části Balcarky, které nazval Jubilejní dómy Masarykovy. I ty pak byly po krátkých úpravách připojeny k návštěvnímu okruhu.
Jeskyně Balcarka byla vytvořena vodami Krasovského potoka a potoka Lopače a vývojově patří k málo prozkoumanému hydrografickému systému ostrovských a vilémovických vod. Dnes se tyto toky propadají do podzemí o několik desítek metrů níže. Prostory Balcarky tedy postrádají aktivní podzemní řečiště. Přesto se předpokládá, že nejnižší úrovně komunikují s dosud neobjevenými zvodnělými prostorami, které patrně navazují na nedaleké jeskynní systémy Vintoky a Lopač. Balcarku tvoří řícené dómy, vysoké chodby a nehluboké propasti propojující jednotlivá jeskynní patra. Podstatná část přírodních prostor má mimořádně bohatou a barevnou krápníkovou výzdobu.
Balcarka je i významnou archeologickou a paleontologickou lokalitou.Vstupní portál jeskyně byl již v 19. století předmětem bádání, které započal Dr. Jindřich Wankel. Systematický výzkum však prováděl v letech 1898 – 1904 Jan Knies. Tomu se podařilo odkrýt pozůstatky činnosti člověka v mladším paleolitu. Objevil zde 6 ohnišť a mnoho kamenných a kostěných nástrojů. V sedimentech jeskynního portálu se dochovaly i tisíce koster převážně drobných živočichů z období poslední doby ledové (přes 30 000 hrabošů, 8 000 lumíků, 1 500 pišťuch , 600 rejsků, 300 křečků, 1 200 kurů rousných, 400 kurů horských).
V posledních dvou letech prodělala prohlídková trasa jeskyně Balcarky generální rekonstrukci. Během ní se odstranily necitlivé betonové plochy, konstrukce a stará elektroinstalace. Také se podařilo vyvézt obrovské množství kamení a hlíny, které se zde nahromadilo během prvních zpřístupňovacích prací, kdy se tvořily tzv. umělé zakládky. Materiál z rozšiřovaní prostor a z úprav chodníků nebyl tehdy vynášen na povrch, ale ukládán do boku. Tím se také přehradil přístup do jeskynních koutů a chodeb, které pak byly dlouhá desetiletí utajeny. Po odstranění zakládek se opět otevřely a dnešní návštěvníci je již mohou spatřit. Novinkou po rekonstrukcích je také nasvětlení největší prostory Balcarky – Fochova dómu LED diodovými reflektory, které šetří energii, nevytvářejí nežádoucí teplo a dávají nasvíceným partiím dómu neopakovatelné kouzlo.
Prohlídka jeskyně začíná v mohutném vstupním portálu Balcarky. Sluj byla známa odnepaměti a sloužila paleolitickému člověku jako sídliště. Strmě sestupnou chodbou se dostaneme do prostor objevených Josefem Šamalíkem, které nás upoutají barevností sintrových náteků a stalagmitů. Následující zastavení je v místě nazývaném Wilsonovy rotundy, které jsou 10 metrů vysoké. Větší z nich je překrásně modelovaná kruhová propast. Stěny rotund jsou zdobeny sintrovými kaskádami.
Prohlídková trasa nás dále zavede do největší prostory Balcarského bludiště, Velkého Fochova dómu. Podlouhlý dóm s rozměry 65 x 20 x 15 metrů byl pojmenován po hrdinném francouzském maršálovi z první světové války. Strop je na začátku zdoben průhlednými stalaktity a záclonami; závrtová prohlubeň na dně svědčí o neznámých prostorách pokračujících do hloubky.
Dostáváme se dále do částí objevených v druhé polovině 30. let 20. století. Ve dvou výškových úrovních projdeme Galerii a Přírodní chodbu, jenž patří k nejkrásnějším prostorám Moravského krasu. Krápníková výzdoba na stěnách a stropech je velmi bohatá, čistá a zachovalá. Stěny Přírodní chodby jsou celé tvořeny sintrem.
Trasa pokračuje kolem chodby s rovným stropem, dále kolem Loutkového divadélka a Cukrové pohádky a ústí opět do částí objevených roku 1924. Dóm Zkázy vznikl prořícením stropů jeskynních pater, o čemž svědčí sbor balvanů na dně této prostory. Z krápníkové výzdoby nás zaujme vysoký sintrový vodopád, útvar Madona či Kaktus.
Následně projdeme kolem stropu Wilsonových rotund do Objevitelského dómu (též Stojanova Kaple). Když v roce 1924 prokopali ostrovští občané závrt na vrcholu Balcarovy skály, sestoupili propastí právě do této prostory. Její stěny a strop jsou pokryty nickamínkovým povlakem, vápnitou kašovitou hmotou, která se sráží pravděpodobně za podpory mikroorganismů.
Na konci prohlídky navštívíme jeskyni zvanou Popeluška, která byla později dodatečně propojena s hlavními prostorami Balcarky. Čekají nás závěrečné partie tvořené prostorou tzv. Muzea, které zde krátce sloužilo v roce 1938. V rámci poslední rekonstrukce bylo Muzeum znovu připojeno k návštěvnímu okruhu a je v něm archeologická a paleontologická expozice.
Celková délka všech známých prostor Balcarky je 1 150 metrů, z toho 800 metrů je zpřístupněno veřejnosti. Jeskyně je v provozu a péči státní příspěvkové organizace, Správy jeskyní České republiky.
Článek a fotografie poskytl časopis Naše příroda.
Občanské sdružení Naše příroda je neziskovou organizací. Jejím základním cílem je informovat o přírodě, životním prostředí a jejich ochraně.