Špatný konec muže, který svolal Kostnický koncil

Patnáctý ekumenický koncil, na kterém byl odsouzen Jan Hus, svolal do Kostnice papež Jan XXIII. Moc se mu do toho nechtělo a dobře věděl proč. Byl jedním ze tří papežů, kteří si v té době činili nárok na nejvyšší post katolické církve. Koncil měl nastolit pořádek a Jan XXIII. se oprávněně obával, že by z jednání koncilu nemusel vyjít vítězně. Jenže manévrovací prostor pro vytáčky měl silně omezený.

O konání koncilu rozhodl pod silným nátlakem Zikmunda Lucemburského, který byl v té době čerstvě zvoleným německým králem a dělal si velké ambice na císařskou korunu. Když se ti dva potkali ve Florencii, měl za sebou Jan XXIII. dobrodružnou římskou eskapádu. V Římě sídlil další z tehdejších papežů Řehoř XII. Jan XXIII se spojil s Ludvíkem II. z Anjou a svého římského rivala nakrátko z města vypudil. Jenže už v roce 1413 byl Řehoř XII. s výraznou dopomocí Ludvíkových rivalů zpátky v Římě. Janovi XXIII. nezbylo než hledat útočiště ve Florencii. Tam se mohl cítit celkem v bezpečí, protože město ovládali jeho zastánci Medicejové. Vlivný a ambiciózní Zikmund dokázal Jana XXIII. přitlačit ke zdi, bez ohledu na to, kdo nad ním držel ochrannou ruku.

A tak se 16. listopadu 1414 sešlo v Kostnici 29 kardinálů, stovka učených doktorů práv a teologie, 134 významných opatů a 183 biskupů a arcibiskupů, aby udělali v katolické církvi pořádek, vyjasnili otázku papežství a vypořádali se s reformátory, jako byl Jan Hus. Řehoř XII. nechtěl na koncilu ztratit vliv, a tak v průběhu jednání koncil uznal. Ani to ho nezachránilo. Koncil se usnesl, že by všichni tři papežové – Jan XXIII., Řehoř XII. i avignonský Benedikt XIII. – měli abdikovat. Místo nich chtěli účastníci koncilu zvolit zcela nového papeže. Řehoř a Jan se původně verdiktu koncilu podvolili. Jenže pak si to Jan rozmyslel. Netěšil se nejlepší pověsti.

I když šíření pomluv patřilo ve středověku ke zcela běžným praktikám i v nejvyšších církevních kruzích, pověsti vinící Jana XXIII. z pirátství, loupení, znásilňování, sodomie a mnoha dalších zločinů zřejmě přeháněly jen zčásti. Pokud by se papež Jan XXIII. abdikací proměnil zpět na obyčejného zchudlého neapolského šlechtice Baldassarra Cossu, hrozil mu celkem reálně soudní proces. Z něj by bez trestu nevyvázl. V zoufalé situaci zvolil Jan XXIII. zoufalý tah. Uprchl z Kostnice v naději, že tak koncil ztratí na legitimitě. Dočasné útočiště našel u rakouského vévody Friedricha.

Vzdoropapež Jan XXIII. |foto: public domain, Searobin

Koncil nezaváhal a naplnil Janovy obavy do posledního písmene. Sesadil jej z papežského stolce, označil jej za vzdoropapeže a obvinil jej z celé řady zločinů. Bývalý papež - nyní už zase Baldassarre Cossa – byl shledán vinným v plném rozsahu obžaloby. Nově zvolený papež Martin V. nehodlal dopustit, aby jeho předchůdce unikl spravedlnosti. Po pronásledování, které dramatickým průběhem připomínalo akční hollywoodský trhák, byl bývalý papež dopaden a uvězněn na doživotí. Nejprve si kroutil trest v Gotliebenu a později v Heidelbergu. V roce 1419 byl za vysoké výkupné propuštěn. To už však byly jeho dny sečteny. Zemřel krátce před Vánoci roku 1419 v medicejské Florencii.

Ve dvacátém století měl vzdoropapež Jan XXIII. jmenovce. V roce 1958 se stal 261. papežem kardinál Angelo Giuseppe Roncalli a zvolil si jméno Jan. Stalo se tak poprvé od dob vzdoropapeže Jana XXIII. A protože se na vzdoropapeže nebere při číslování jmen papežů ohled, stal se nový papež opět Janem XXIII.

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru v pátek 1.7.2011.