Jaak Lutsoja – Contrarian Groovin

Akordeon má nezpochybnitelnou roli v estonské lidové hudbě a má význam i v tamních crossoverových projektech. Méně už je k vidění na estonských jazzových festivalech či nahrávkách. Album Contrarian Groovin pak vyniká v estonském kontextu hned v několika ohledech.

Jaak Lutsoja patří k nejvýraznějším postavám estonského jazzu střední generace. Vynikající akordeonista si získal respekt nejen coby sideman první ligy estonských hudebníků, ale i v zahraničí (především na akordeonových přehlídkách v Pobaltí, Finsku a ve Francii). Jeho jméno najdeme zhruba na dvaceti albech, koncertně vystupoval i se sólovými recitály. Contrarian Groovin přitom není prvním Lutsojovým jazzovým angažmá – účinkuje například na deskách estonského jazzového kytaristy Olega Pissarenka (Colours of Light, The Book’s Burning, The Little One’s).

Je tak trochu s podivem, že jde teprve o první Lutsojovo sólové album. Jak říká, ryze autorská tvorba se rodila pomalu, a to v době vleklé ekonomické krize, která zasáhla také Estonsko. „Tehdy jsem neměl tolik koncertů jako dřív, a tak jsem se volný čas rozhodl využít ke splnění mého dávného snu: napsat hudbu pro vlastní album.“

„Nejde o tradiční akordeonové album,“ upozorňuje Lutsoja v bookletu, „akordeon je pouze prostředkem, kterým lze hudbu přibližuji posluchači.“ Zejména v úvodní Travian překvapí rytmizovaná řeč ve spojení s perkusemi, intro, které bychom čekali spíše od Triloka Gurtu.

Není to náhoda: indické koření zde vnáší Arno Kalbus, prominentní estonský perkusionista, který byl součástí ansámblu East-West, projektu sanfranciského bubeníka Briana Melvina propojující klasickou indickou tradici s modernějšími jazzovými vlivy. Příjemný orientální prvek se pak opakuje ještě na několika místech (např. Masuaania).

Pokud jde o akordeonové zdroje, spíše než k estonskému venkovu se Lutsoja obrací do Středozemí, především Francie, která je akordeonovou velmocí. Je to znát například v Lutsojově Sweet Area, která zřetelně odkazuje k francouzskému šansonu, nebo v up-tempu swingující Changes, která se zjevně inspiruje francouzským gypsy jazzem.

Francouzskému prostředí odpovídá i spojení nástrojů (akordeon, kytara, klarinet). Zejména dua Lutsoji s Vindem připomínají jiná slavná spojení akordeonu s klarinetem, např. Richarda Galliana s Michelem Portalem, nebo Gianni Coscia s Gianluigi Trovesim. Skladbu s výmluvným titulem Piazzolla však kupodivu nenapsal Lutsoja, ale kytarista Iljo Toming.

Jakkoliv snad může v některých ohledech Lutsojovo album působit eklekticky, jsou zde pasáže, které vybočují z výše zmíněných inspiračních zdrojů a jsou minimálně slibné do budoucna: patří k nim zejména chvíle volnějších konverzací akordeonu s basklarinetem (který zde Meelis Vind užívá možná až příliš střídmě na to, jaké barevné kombinace mu toto spojení poskytuje). V těchto momentech (The New Story, Travian) totiž nejvíce vyniknou Lutsojovy schopnosti a smysl kapely pro kolektivní improvizaci.

Na Contrarian Groovin se Lutsojovi podařilo stmelit kapelu instrumentalistů s nejrůznějším hudebním zázemím. Snímek vyniká zajímavými kompozičními nápady a překvapivě barevným (a zároveň sdělným) spojením tradičních akordeonových a etnických vlivů. Album dokazuje, že i v malé zemi na břehu Baltského moře mohou vznikat pozoruhodné jazzové projekty.

Jaak Lutsoja – Contrarian Groovin

Jaak Lutsoja – akordeon Meelis Vind – basklarinet, klarinet Iljo Toming – kytara Arno Kalbus – perkuse Tanel Liiberg – kontrabas

Label: Jaak Lutsoja, 2010

www.myspace.com/560476418

Album týdne je programový blok ve vysílání Euro Jazzu, tedy webcastu na novém jazzovém webu Českého rozhlasu. Album týdne vybírá Redakce jazzu a populární hudby ČRo 3 – Vltava s přihlédnutím k aktuálnosti, originalitě, hudebnímu přínosu a dramaturgické relevanci (často podle tematického rámce daného týdne). Vybrané Album týdne získává v daném týdnu vyšší rotaci, než je obvyklé u ostatních alb. Ukázky z něj se vysílají na Euro Jazzu pravidelně každý den od pondělí do pátku vždy v 11:00 a 19:00.