Tajemství lepivých prstíků
Rosničkám se lepí prsty na nejrůznější povrchy a žáby díky tomu mistrně šplhají. Zároveň se však na prsty žab nelepí špína. Skotští vědci zjistili, jak je to možné.
Rosničky nemají se šplháním ve výškách žádný problém. Mnohem lépe než český název rosničkovití (Hylidae) o tom vypovídá anglické označení „tree frogs“ čili „stromové žáby“. Rosničky dokážou šplhat nejen po stromech, ale udrží se i na překvapivě hladkých površích. Pomáhají jim v tom lepivé polštářky na prstech. Pokud bychom se pokusili rosničky napodobit, narazili bychom záhy na vážný technický problém. Na lepivých ploškách ulpívá nejrůznější nečistota, která záhy vyřadí polštářky z činnosti. Na prstech rosniček však lepivé polštářky zůstávají stále čisté. Jak to žáby dokážou?
Biolog Niall Crawford z Glasgowské univerzity se rozhodl přijít této záhadě na kloub. S výsledky svého výzkumu na rosnicích seznámil účastníky konference Společnosti pro experimentální biologii konané začátkem července 2011 ve skotském Glasgowě.
Pro pokusy použil Crawford rosnice siné (Litoria caerulea). Tato žába pochází z Austrálie a dorůstá délky od 10 do 15 centimetrů. Crawford pokládal rosnice na rotující kotouč a zvyšováním obrátek testoval, jak pevně se žáby drží. Když rosnicím nanesl na tlapky prach, přilnavá síla žabích prstů výrazně zeslábla. Stačilo však, aby rosnice udělaly jen pár kroků a přilnavost prstů se rychle obnovila.
Detailní pohled na přilnavé polštářky odhalil, že žába využívá lepkavý sliz vylučovaný na koncích prstů jak k „přilepení“ nohy na různé povrchy, tak i k čištění přilnavých polštářků. Povrch polštářku je kryt zvláštním vzorem složeným z maličkých šestiúhelníků. Aspoň některé šestiúhelníky jsou trvale v kontaktu s povrchem, na kterém žába stojí. Díky tomu se jí noha nesmeká, protože povrch šestiúhelníků má při přímém kontaktu s podkladem poměrně velké tření. Vzor šestiúhelníků je protkán hustou sítí otevřených kanálků, kterými se lepkavý sliz dostává na celou plochu příchytného polštářku. Tam, kde šestiúhelníky žabí kůže nedosedají na povrch, pak sliz funguje jako lepidlo. Tím je zajištěna přilnavost žabího prstu. Když žába udělá krok, přelije se lepkavý sliz sítí kanálků a odnese nahromaděné nečistoty pryč. Tak je zabezpečeno samočištění povrchu žabích prstů.
Skotští technici nyní zkoušejí vyrobit materiál s povrchem srovnatelným se strukturou přilnavého polštářku žabího prstu. Jsou přesvědčeni, že najde široké použití. Samočisticí povrchy by ocenili například lékaři na náplastích. Konstruktéři automobilů by zase uvítali samočisticí dezén pneumatik. Slibně vypadá i šance na výrobu samolepících povrchů, které by neztrácely lepivost ani při opakovaném použití.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.