Gaviál indický stojí na prahu vyhynutí
Existence pražské zoologické zahrady stojí na několika pilířích. Jedním z nich je pomoc ohroženým druhům zvířat. Ve světě je Zoo Praha známá významnou pomocí gorilám nížinným, koním Převalského a dalším zvířatům, která se ocitla na hranici vyhubení. Do této skupiny patří také gaviál indický – krokodýl, kterého v současnosti zabíjí hlavně hospodářský rozmach severní Indie.
Černá těžba písku – to je problém, který zoology v souvislosti s kriticky ohroženým druhem gaviála indického trápí snad nejvíce. Tento unikátní krokodýl totiž klade svá vejce právě do písku a písčité břehy rybnatých vod na severu Indie jsou jeho jediným zdrojem.
Písek firmy těží i přesto, že gaviál indický je v zemi považován za posvátné zvíře. Hrozbou jsou pro něj ovšem také rybáři, do jejichž sítí se podle kurátora chovu plazů Petra Velenského gaviáli kvůli své dlouhé a tenké čelisti snadno zaplétají a rychle v ní hynou. „V konkurenci s lidskou populací je na tom gaviál zkrátka velmi zle,“ shrnuje chovatel.
V Indii a Nepálu žije už jen 200 gaviálů indických a pouze deset procent z nich tvoří samci. „Některé populace se skládají třeba ze tří čtyř samiček úplně bez samce. Na několika stech kilometrech toku řeky často není jediný samec,“ přibližuje Petr Velenský. „Kdyby nebyli gaviáli dlouhověká zvířata, která žijí sedmdesát a možná i sto let, byli by už určitě vyhubeni,“ myslí si odborník na plazy.
Zoo Praha je přitom jedinou zoologickou zahradou v Evropě, která o přežití gaviála indického bojuje a která tato zvířata také chová. Skupinku sedmi gaviálů můžete vidět ve specializovaném pavilónu Čambal, pojmenovaném po indické rezervaci, kterou pražská zoo finančně podporuje.
Je známo, že gaviáli jsou citliví na svoje zuby a velmi o něj pečují. Potvrzuje to i Petr Velenský: „Gaviál jako jeden z největších krokodýlů na světě se překvapivě spokojí pouze s drobnou rybí kořistí. Jeho čelisti jsou k lovu ryb tak přizpůsobeny, že se tato adaptace dostala až na hranu použitelnosti. Jsou totiž velice křehké, a kdyby se gaviál pokusil ulovit například člověka, velmi pravděpodobně by došlo k jejich poškození.“
A proto můžete v Zoo Praha vidět gaviály třeba se želvami na zádech – při odpočinku nebo dovádění ve vodě. „Gaviál má zřejmě speciální smysl, kterým vnímá odrazy vlnění směrem k němu. A dokáže dokonce rozlišit měkkou, drobnou kořist od tvrdé nebo velké kořisti,“ vysvětluje mi Petr Velenský.
V komunikaci zase gaviálům pomáhá chrupavčitý útvar na konci čenichu, kterému se říká ghara, což v překladu z hindštiny znamená hrnec. „Jeho účel dlouho nebyl znám a dlouho se o něm spekulovalo. Dnes se domníváme, že slouží k zesilování hlasu,“ dozvídám se.
Krokodýli používají jako rezonanční desky lebeční kosti. Čím širší hlava, tím lepší „ozvučení“. Gaviál se však na nic podobného spoléhat nemůže, a tak ho příroda obdařila speciálním útvarem – „hrncem“, který se vyvíjí pouze dospělým samcům. Těm chovaným v Zoo Praha naroste zhruba za pět let, kdy také budeme moci očekávat první gaviálí potomky.
Příště se podíváme do ordinace veterináře Romana Vodičky. Řekne nám, kdo je v Zoo Praha nejčastěji marod, jestli se tu a tam objeví nějaký hypochondr, a ukáže nám, jak se bere slonovi krev.
