Jmenuji se Oliver Tate
Celovečernímu debutu režiséra a herce Richarda Ayoade Jmenuji se Oliver Tate předcházela smělá přirovnání k takovým „klubovým kinohitům“, jakým byla ve své době například Amelie z Montmartru. Distribuční společnost Aerofilms, která si jej u nás vzala pod křídla, dokonce ještě před prvním uvedením tohoto snímku na letošním festivalu v Karlových Varech, uspořádala projekci zdarma, patrně v dobré víře, že kvalita filmu se „přirozeně rozkecá“...
Distributor si je dobře vědom domácí popularity britského seriálu IT Crowd (Ajťáci) s Richardem Ayoadem v roli Mosse a také se s tímto faktem trochu kalkuluje. Nicméně Ayoade, který doposud režíroval a psal především seriály nebo natáčel hudební klipy, byl postaven před novou výzvu. Převést na plátno román mladého spisovatele Joe Dunthorna Submarine.
K příběhu dospívání patnáctiletého Olivera (Craig Roberts) přistupuje ve filmu prostřednictvím jeho deníku, jímž si mladík svérázným způsobem kompenzuje vlastní outsiderství – v lásce, v postavení mezi spolužáky apod. Jak je známo, fantazii se meze nekladou. Možná proto se právě ona stává největší zbraní poněkud podivínského a z vnějšího pohledu strnulého školáka, věčně navlečeného v dlouhém nemódním kabátu. Ve filmu nejde o nějaký ucelený obraz subjektivního vnímání světa a doby z pohledu teenagera. Oliverův svět se v několika epizodách (...i šikanovaný může šikanovat, je důležité najít si holku, je důležité přijít o panictví, nejdůležitější je zachránit manželství rodičů) pohupuje nad zemí. To dává autorům scénáře příležitost vnímat věci shora, s nadhledem a chytrým humorem. A tak Oliver monitoruje sexuální aktivitu svých rodičů skrze míru ztlumení osvětlení v jejich ložnici anebo chystá v kvádru večeři při svíčkách a lože plné růží, když čeká, že přijde se svou přítelkyní o panictví.
Sám režisér říká, že si nepřál, aby se děj odehrával v konkrétním časovém období. Zasadil příběh kamsi do 80. let, do velšského přístavu (autor knižní předlohy Joe Dunthorne pochází ze Swansea, u něhož by prostředí odpovídalo), více těžko odhadnete. Nicméně v mnohém to filmu pomáhá, třeba se daří urychlit typizaci vedlejších postav, které jsou skoro stejně bizardní jako Oliver. Například jeho otec, vyhublý a upnutý v těsném roláku, kterého nádherně ztvárnil australský herec Noah Taylor, známý i z filmových trháků jako Karlík a továrna na čokoládu nebo Proposition, je výtečnou karikaturou nemužnosti, jež bude pro milostné problémy syna jen těžko inspirující. V opozici mu stojí ezotericky namachrovaný Graham (Paddy Considine), bývalý přítel Oliverovy matky, který o ni začne znovu usilovat a jehož chlapec podezřívá, že je skrytý nindža. Každopádně je nesporné, že retro zasazení příběhu podtrhuje s úsměvným sentimentem styl filmu.
Snímek se opírá o výjimečnou vizuální stránku, kterou má na svědomí kamera Néstora Almendrose. V ponurém velšském světle jako by Oliverovy starosti měly právo růst do absurdních rozměrů. Dalším z pozitiv je hudební složka filmu. V tomto směru debutující Alex Turner odvedl citlivou práci, jež dokonale dokresluje poetiku, k níž se režisér uchýlil. Turner je jinak známý z kapely Arctic Monkeys, jejíž videoklipy natáčel právě Ayoade.
Jmenuji se Oliver Tate je příjemný a milý film. Nic víc a také nic méně. Zdá se, že tato prázdninová oddechovka jde do distribuce v pravý čas...
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD, Aerofilms
Jmenuji se Oliver Tate (Submarine) komedie, Velká Británie / USA, 2010, 97 min.
Scénář: Richard Ayoade, Joe Dunthorne, režie: Richard Ayoade, kamera: Erik Wilson, střih: Chris Dickens, Nick Ferton, producent: Ben Stiller
Hrají: Craig Roberts, Yasmin Paigeová, Paddy Considine, Noah Taylor, Sally Hawkinsová a další...