Globální oteplování není mýtus
Globální změny klimatu jsou ve vědeckých kruzích často diskutovaným tématem. Existují názory, které hrozbu klimatické změny zpochybňují. Světově uznávaný francouzský klimatolog Jean Jouzel však mezi ně nepatří.
Globální oteplování je samozřejmě realita, nikoliv mýtus. V posledních letech se projevuje docela zřetelně. Není to jenom zvýšení průměrných teplot na naší planetě. Podívejme se třeba na rok 2010, který byl nejteplejším rokem za posledních 50 let. Jsou tady i další pozorování, které hrozbu globálního oteplování a klimatické změny potvrzují. Hladiny oceánů se opravdu zvyšují, ledovce a zasněžené plochy na severním pólu opravdu mizí. Shodnou se na tom největší experti z oboru klimatologie, o tom není debat.
Mohou za to tedy exhalace a zvyšování koncentrace oxidu uhličitého, nebo tu působí i nějaké jiné vlivy?
My se domníváme , že oteplování je způsobeno lidskou činností. V atmosféře došlo ke zvýšení koncentrace oxidu uhličitého, metanu a dalších skleníkových plynů. Existuje samozřejmě určitá přirozená variabilita klimatu, ale v posledních letech pozorujeme, že se na klimatické změně opravdu podílí člověk, a to ve velké míře.
Pokud bude znečištění stoupat, co nás v budoucnu čeká?
Čím více je v ovzduší skleníkových plynů, tím je tepleji. Představte si, že emise se zvyšují o 3% každý rok. Bude-li to tak pokračovat, tak na konci století budou teploty vyšší o 4-5oC, což je opravdu hodně. Bude to mít všechny důsledky, které jsme zmínili. Takové zvýšení tepoty představuje stejnou změnu jako byla ta mezi poslední dobou ledovou a současností. Zatímco tohle období trvalo 10 tisíc let, nová změna se odehraje v průběhu stovky let.
Které země na globální oteplování doplatí nejdříve? Předpokládám, že to postihne zejména ty rozvojové, které se nedokáží změně vůbec přizpůsobit.
Rozvojové země jsou mnohem zranitelnější než země vyspělé. Afriku globální oteplování postihne velmi zřetelně, protože i tady se teplota zvýší o několik stupňů. Bude tu akutní nedostatek vody. Stejně špatně na tom budou pobřeží státy, třeba jako Bangladéš, protože dojde k jejich zatopení. Ale nemysleme si, že my ostatní tomu unikneme. Zasáhne to do ekosystému a změní to zemědělství. Nebude dostatek srážek kolem celého Středozemního moře, to samozřejmě způsobí škody pro všechny země na pobřeží. Západní Evropa a vůbec všechny státy pocítí změny, i když jinak než už zmíněná Afrika.
To jsou velmi závažné závěry. Jak se vlastně globální oteplování zkoumá? Jaké obory se na něm podílejí? Není to trochu věštění z křišťálové koule, jak mnozí skeptici říkají?
Diagnózu oteplování planety provedla široká obec vědců z různých zemí – chemici, matematici, zdravotníci, odborníci zabývající se Zemí, ekosystémy a biodiverzitou. Nikdo z nich nepopírá, že velmi rychle došlo ke zvýšení koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Změřili také, že se zvýšila teplota nízkých vrstev atmosféry, což je velmi závažné. To doprovází tzv. kompenzační jevy, jako je množství vodní páry v atmosféře – s ohřevem planety se vypařuje z oceánů voda, a to stále více. To je také prokázáno vědeckými důkazy.
Vy sám jste se podílel na některých výzkumech. Kde to bylo a jaká byla zjištění?
Obecně se zabývám vývojem klimatu a zjišťuji také průběh klimatických změn a podobu atmosféry v dávné historii. Například můj tým pracoval v Grónsku a na Antarktidě, kde jsme zkoumali ledové jádro. Podařilo se nám dojít až 800 tisíc let do minulosti. Prozkoumali jsme všechny glaciály a interglaciály a ukázalo se jasné propojení skleníkového efektu s podobou klimatu. Neuměli jsme si předtím představit, že ty změny podnebí probíhaly tak rychle.
Máme se tedy bát budoucnosti, nebo je alespoň malá možnost, že se negativní vývoj zvrátí?
Na tohle téma se vedou stále nové diskuse. Vědci se sešli loni v Cancúnu, rok před tím v Kodani. Všichni si uvědomují nutnost stabilizovat ohřívání planety. Zastavit ohřev už není možné. Pokud dojde ke zvýšení teploty o 2 stupně oproti stavu, který tu panoval před 200 lety, tedy o 1,5 stupně oproti současnosti, pak tu existuje možnost nějakým způsobem se klimatu přizpůsobit. To by ale znamenalo, že by se emise skleníkových plynů všech zemí musely do roku 2050 vydělit třemi, a to je velmi ambiciózní cíl. Jinak řečeno, nejdřív musí dojít ke stabilizaci do roku 2020 a pak by měl nastat velice rychlý pokles emisí. Opatření, která činí některé země, to ale zatím neumožňují. Má odpověď tedy zní, že je možné globální oteplování zarazit, ale musíme chtít!
