Slunce a voda – na to budeme jezdit
Pomalu a jistě se do autosalonů dostávají nové, tu více, tu méně elektrické vozy. Zatím patří k těm dražším, a tedy méně dostupným. Ovšem ti, kteří jsou při penězích, mají stále větší výběr mezi elektromobily a hybridy – což jsou vozy se spalovacím a elektrickým motorem.
Velmi životaschopné vypadají také varianty plynové, ať už na LPG, které značně propaguje například automobilka Fiat, nebo na CNG – tam stojí za úvahu vozy značky Volkswagen nebo Mercedes-Benz. Honda v tomto světle vypadá, jako by se vydala trochu proti proudu.
„Pravdou je, že když sledujeme vývoj za posledních patnáct let, není tak rychlý, jak by automobilky čekaly. Vidíme to přímo v našem vývoji, kdy Honda před patnácti lety uvedla právě v Americe na trh elektromobil. Auto bylo schopné ujet přibližně 150 kilometrů po osmi hodinách nabíjení. Naproti tomu dnešní elektromobily jsou sice výrazně lehčí, avšak dojezd zůstal stejný a doba nabíjení je také podobná,“ říká technický školitel Zdeněk Šolc.
Honda je v tomto směru skeptická a spíš investuje své úsilí do vodíkových elektromobilů. Proti akumulátorům má vodík několik výhod – je lehčí a především ho rychleji natankujete. Bohužel výroba, distribuce i skladování jsou tak drahé, že ekonomicky vodík nedává smysl. „Problém rozšíření je infrastruktura čerpacích stanic, která není ještě dostatečná. Honda se samozřejmě snaží najít nějaké řešení.“
Tím spíš, že jako jediná má v Kalifornii v nabídce vodíkový model FCX Clarity, kterým můžete za 600 dolarů měsíčně jezdit tři roky. „Vývojové centrum v Americe vyvinulo speciální domácí čerpací stanice. Přístup k tomuto řešení je dvěma způsoby: prvním je vyrábět takzvaně konvečně, což znamená ze zemního plynu vodík – tato jednotka vyrábí nejen vodík pro model Honda FCX Clarity, ale dovede vyrábět i elektřinu pro domácnost. Druhé řešení je takzvaně ekologické, kdy je vodík pro zmíněný model vyráběn elektrolýzou vody za pomocí solárních článků.“
Domácí, tedy rozměrově kompaktní stanice, ovšem vyrobí za osm hodin jen půl kilogramu vodíku, což odpovídá dojezdu pouhých 60 kilometrů. „Výhodou vodíkové technologie je, že můžeme vyrábět průběžně vodík do zásoby a potom ho během chvíle do auta přečerpat. Solární energie vyžaduje buď dobíjení přímo do vozu, což znamená osm hodin vůz nepoužívat, nebo nabíjet další akumulátory,“ uzavírá Zdeněk Šolc.
Solární vodíková stanice je zatím ve stádiu experimentu – o výrobě zatím nebylo rozhodnuto.
