Marek Šustáček by se nazval Čokoholikem. Život bez čokolády si nedovede představit
Čtvrtečním (21. července) předpoledním hostem magazínu "Je jaká je" byl milovník čokolády a zástupce Čokoládového muzea v Praze Marek Šustáček.
Čokoláda byla objevena v dobách významných zámořských plaveb. Už mořeplavec Kryštof Kolumbus dostal ochutnat čokoládový nápoj, ale paradoxem je, že právě jemu tehdy nechutnal. Aztékové z Jižní Ameriky si ovšem kakaa velice vážili a používali ho dokonce jako platidlo. Za 10 kakaových bobů bylo možné koupit zajíce, a pokud člověk přidal pár bobů navíc, mohl mít dokonce živého otroka. Na území Evropy sice nemělo kakao takovou hodnotu, ale přesto byla konzumace čokolády zprvu výsadou pouze šlechtických vrstev.
Pravé kakao přináší organizmu celou řadu pozitiv. Bohužel vše sráží cukr, který škodí. Podle posledních průzkumů se mj. ukázalo, že díky čokoládě se lépe řeší aritmetické funkce: „Já osobně jsem to nikdy nezkoušel, ale jelikož si život bez čokolády nedovedu představit, je dost pravděpodobné, že si to někdy ověřím,“ tak popisuje svůj vztah k čokoládě Marek Šustáček, zástupce Čokoládového muzea v Praze. Osobně má prý rád čokoládu v jakékoliv podobě, ale záleží na konkrétním okamžiku: „K whisky se hodí hořká a dále k večeru už si dám rád třeba i nějaký sladší kousek…“
Marek Šustáček je odborníkem na slovo vzatým a prozradil nám celou řadu zajímavých informací, např. o samotném zpracování kakaa: „Na začátku všeho stojí kakaovník, kterému se daří pouze v rovníkových oblastech. Strom plodí dvakrát do roka, a to kakaové lusky. Ty v sobě mají vlastní boby. Problém je, že tento strom roste ve stínu jiných stromů přímo v pralese. Samotná sklizeň je proto velice obtížná a po staletí probíhá proces v nezměněné podobě. Původní obyvatelé pralesa se vydávají do hlubin lesů a tam hledají zralé, krvavě červené lusky, které odsekávají od stromu mačetami. Následně je odnášejí do vesnice, suší a fermentují, aby boby přestály cestu do Evropy.“
Co je to, co dělá čokoládu čokoládou? Pochopitelně je to kvalita kakaových bobů. Čokoládu, tak jak ji známe dnes, datujeme od dob vynálezu prvního, čokoládového lisu, který byl schopen surovinu nadrtit na čokoládové máslo a čokoládový prášek. Za konstrukcí prvního takové zařízení stojí Holanďan Van Houten a možná i právě proto jsou skandinávské národy na špici v konzumaci hnědého zlata (pozn. redakce: v tomto případě nemyslíme uhlí). Úplně první jsou v pojídání čokolády Švýcaři a např. průměrný Čech spotřebuje zhruba 5 kg ročně.
Česká republika sice není čokoládovou velmocí, ale i přesto u nás žije Jaroslav Krámský, který v čokoládovém světě zazářil díky své sbírce čokoládových obalů. Jeho kolekce obsahuje 40 000 obalů a je tou největší na světě. Tvoří ji převážně obaly z Německa, Velké Británie a samozřejmě také z již zmíněného Švýcarska. Nejstarší obal je z 19. století a do rukou J. Krámského ho doručil sám zakladatel nejmenované španělské čokoládovny.
Více zajímavých podrobností, nejen o čokoládě, naleznete v záznamu rozhovoru moderátorky Evy Kvasničové s Markem Šustáčkem, zástupcem Čokoládového muzea v Praze…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
