Expedice Svalbard pokračuje i letos
Pracovníci a studenti přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ve spolupráci s kolegy z Botanického ústavu AV ČR, Biologického centra AV ČR a Masarykovy univerzity v Brně se v době od 3. července 2011 do 3. října 2011 účastní další polární expedice na norský ostrov Svalbard. Během této doby se na základně vystřídá pod vedením Josefa Elstera celkem 27 pracovníků. Podrobnosti o průběhu výpravy nám prozradil Jan Kavan.
Letošní expedice je pořádána Jihočeskou univerzitou a navazuje na expedice, které se pořádaly v předchozích letech. Letos je trochu specifická, protože se nám podařilo uspořádat kurz polární ekologie pro studenty, takže letos s námi poprvé pojede asi 24 studentů z celé České republiky. Oproti předchozím rokům se jí zúčastní tedy dvojnásobný počet lidí. Po absolvování expedice studenti odjedou a pak budou pokračovat experimenty, které jsme začali už během těch předchozích sezon.
Kromě vzdělávání studentů, jaké další cíle expedice má a v rámci jakých oborů se tam výzkumy provádějí?
Co se týče oborů, hlavní skupinou jsou biologické obory, které jsou v rámci expedic už obory tradičními. Jihočeská univerzita pořádá tyto expedice již od konce 80. let., a tak hlavním cílem je pokračování pokusů z předchozích let.
Jaké konkrétní projekty to jsou?
Experiment, který má zjistit vliv klimatické změny na místní ekosystém. Kolega Elster ještě s dalšími spolupracovníky před několika lety založil pokus v tundrové vegetaci, kde zkoumají pomocí malých skleníčků vliv zvýšené teploty na vegetaci, tj. jakým způsobem se vegetace mění. Zkoumají, jak by případná klimatická změna mohla ovlivnit i třeba fyziologické procesy rostlin a sinic.
Jaká je historie výzkumu na Svalbardu a jak se na něm podíleli čeští vědci?
Svalbard je poměrně atraktivní vědecká lokalita a i v minulosti se tam dostalo spousta Čechů. Prvním „Čechem“ byl Julius Payer, rodák z Teplic, jeden z vedoucích rakousko-uherské výpravy v 70. letech 19. století. Mimo jiné zmapoval východní část Svalbardu a nakonec zhruba po roce působení na Svalbardu, odplul s výpravou na východ a tam objevil zemi Františka Josefa. Mezi české vědce patřil František Běhounek, fyzik, který na Svalbardu působil, nebo botanik Emil Hadač.
Pojďme zpátky k letošní expedici. Ta začala 3. července. Do kdy potrvá? Koná se vždy v letních měsících?
První skupina opravdu odlétá 3. července a poslední se vrací na začátku října. Letošní expedice tedy potrvá 3 měsíce.
A vy budete jediný z účastníků, který tam stráví celou dobu!
Ano, to je pravda. Ostatní kolegové se tam budou střídat, zhruba po měsíci.
Vy sám se konkrétně zabýváte hydrologií. Jak byste posluchačům přiblížil hydrologickou situaci Svalbardu? Jaké máte letos cíle?
S kolegy klimatology, glaciology a geomorfology jsme založili kontinuální monitoring jednoho modelového povodí, kde chceme sledovat bilanci ledovce. Mě zajímá hydrologický monitoring, kolegové klimatologové zajistili sledování klimatických parametrů – teploty, srážek atd., kolegové geomorfologové zase zajistili mapování a výzkum samotného ledovce, jeho pohybu, odtávání atd.
Vy máte kromě výzkumu na starosti také servis stanice – zřejmě proto, že tam budete po celou dobu expedice. Co to obnáší?
Ano, máte pravdu, vzniklo to ze situace, že tam budu po celou sezónu, a i když se o provoz a úkoly podílíme s kolegy, já zabezpečují kontinuitu úkolů. Když tam vyvstane nějaký problém, vyřeší se a až přijede další skupinka, já už budu vědět, co s tím.
Jak vypadá život na polární stanici?
Běžný den začíná společnou snídaní - vstáváme kolem sedmé hodiny, kolem osmé snídáme a rozdělí se úkoly na ten den. Domluví se, kdo co bude dělat, kdo bude potřebovat jaké vybavení a potom celý den trávíme v terénu, sbíráme data, měříme různé věci. Večer se scházíme, opět mezi sedmou a osmou hodinou, máme společnou večeři a eventuelně zpracováváme naměřená data a získané vzorky. V současné době užíváme starou ruskou loveckou chatu, kterou máme půjčenou od ruské důlní společnosti, která operuje tam poblíž a nevyužívá ji, takže to je naše základna. Dále využíváme dva kontejnery, které máme na starém molu, ale ty slouží spíš jako zásobovací a skladovací prostory. Při odjezdu máme zhruba tři tuny vybavení, jídla, přístrojů atd. a tohle všechno nám až na místo dopraví polská loď. Potom materiál vyložíme a v podstatě jsme téměř nezávislí na okolním světě. Nejbližší civilizace je asi 60 kilometrů po moři, což jsou 3 hodiny člunem. Nejsme úplně odříznuti od civilizace, ale ten kontakt s ní není pravidelný. Využíváme tedy vlastní zásoby a máme dva motorové čluny, takže se v celém mořském zálivu pohybujeme samostatně. A jinak se pohybujeme pěšky, zhruba do okolí deseti kilometrů – kam se dá dojít během jednoho dne.
