Mayové ovlivnili genetiku vodních želv
Staří Mayové obchodovali s vodními želvami a převáželi je na velké vzdálenosti. Překvapivý objev vzešel z genetické studie kriticky ohroženého želvího druhu.
Vodní želva s trochu krkolomným jménem dlouhohlávka podivná (Dermatemys mawii) žije ve třech geograficky oddělených povodích jižního Mexika, Guatemaly a Belize. Genetiku dlouhohlávek zkoumali vědci z institutu Smithsonians, kteří odebrali vzorky mitochondriální DNA celkem 238 želvám z patnácti různých lokalit. Vzhledem k izolaci jednotlivých populací vědci předpokládali, že v každém povodí najdou odlišnou genetickou linii. Místo toho však objevili směs různých linií, která dokazuje, že želvy musely být po dlouhá léta v těsném kontaktu.
A jak to dokázaly, když je dělila velká vzdálenost nebo vysoké hory? Nejlepším vysvětlením je podle vědců vliv člověka – přesněji řečeno starých Mayů. Archeologické nálezy dokazují, že Mayové tyto poměrně krotké a odolné želvy jedli, využívali jako rituální zvířata a zřejmě s nimi také obchodovali na velké vzdálenosti. Jedna želva byla dokonce nalezena na pohřebišti v Teotihuacánu, který leží téměř 300 km od oblasti přirozeného výskytu dlouhohlávek. Dokud nepřišel jejich čas, drželi Mayové živé želvy v malých jezírcích, kde se daly snadno chytit. V období dešťů a při záplavách však jezírka často přetekla a želvy unikly do volné přírody, kde se mohly křížit s místní populací.
Zdroj: Conservation Genetics, Smithsonian
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
