V Rohově na Opavsku se rozhodli zachránit zchátralé kříže

Zajímavým příkladem je Rohov v česko-polském pohraničí. Peníze se přece jen podařilo sehnat a tak mohli přijet kameníci s jeřábem.

Ulámané hrany, někde kříž úplně chybí, stopy zanechaly také dopravní nehody, protože malé památníky zavazí těm, kteří se nevejdou do zatáčky. Kameník Miroslav Sližka sleduje nakládání a už plánuje, co s nimi v dílně provede.

„Byl tam terasový kříž, který teď chybí, takže přijde nový pískovcový. Musí se to chemicky očistit a vyspraví se to znovu takovou pískovcovou mazaninou. Bude s tím hodně práce, musí se to dělat postupně. Na místě se to pak poskládá,“ popisuje kameník.

Celkem čtyři kříže věnované obětem obou světových válek, to je dotační úspěch rohovského obecního úřadu. Na opravu je třeba více než 300.000 korun, což by si jinak malá vesnice na Hlučínsku bez přispění státu dovolit nemohla.

Starosta Daniel Procházka vzpomíná na spoustu papírování a razítek. Najednou si člověk uvědomí, že opravit kříž znamená po desetiletích vyřešit i pozemek pod ním.

„Odkoupili jsme část toho pozemku, respektive směnili s jiným, takže jsme včas a v termínu doložili majetkoprávní vztah k pozemkům, na kterých ty kříže stojí,“ říká starosta.

A další otázka: Nepatří tyto kříže někomu? Opět cesta do hluboké minulosti. „Jak to bývá, jsou to objekty, které tady stojí už dlouhou řadu let. Neměli jsme žádný dokument, že by nám skutečně patřily, proto jsme v souladu se zákonem prováděli takový průzkum, zda-li ty kříže někomu patří. Opět jsme je podle zákona nabyli do našeho vlastnictví,“ vysvětluje.

Byla to administrativní příprava srovnatelná s milionovými dotacemi, ale jednou jsme se rozhodli, tak jsme to museli zvládnout, dodává starosta. A zároveň doporučuje svým kolegům, aby to také aspoň zkusili.

Možná, že nakonec nepůjde o takovou drobnost, jak si mnozí mohou myslet. Až se kamenné kříže blýsknou novotou a pokud odolají zubu času a rukám nenechavců, nikdo je rozhodně nepřehlédne.