Rodinný život kosmanů běločelých
Televizní novely a romantické filmy jsou všechny na jedno brdo. Buď má ona ráda jeho a on ji nemá rád. Anebo je tomu naopak. V lepším případě se mají rádi oba, ale pak jejich lásce nepřeje nějaký padouch. Kdyby se nechali scénáristé televizních seriálů inspirovat rodinnými vztahy a poměry ze zvířecí říše, nezůstal by z okoukaných schémat kámen na kameni.
Typická rodinka kosmanů běločelých (Callithrix geoffroyi) se skládá ze dvou děcek, která se narodila jako dvojčata jediné matce, a hned několika tatínků. To je v přírodě poměrně nezvyklá situace a u savců je takové uspořádání rodin zcela výjimečné. Evolučně se zdají mnohem výhodnější opačné poměry, kdy jediný samec žije společně s větším počtem samic. Výhodnost takových harémů je důsledkem rozdílné náročnosti otcovské a mateřské role. Být otcem je mezi savci vesměs velmi snadné. Každý samec produkuje spoustu spermií. Tvorba těchto malých pohlavních buněk ho nijak nevyčerpává a není proto pro něj problém plodit potomstvo při každé vhodné příležitosti. Role matky je náročnější. Samice produkuje omezený počet vajíček a navíc musí živinami vlastního organismu uspokojit nároky na vývoj potomků od početí do porodu. Ani tím její povinnosti nekončí. I po porodu nese matka hlavní tíhu péče o mláďata včetně kojení.
U kosmanů je tomu jinak. Samci se mohou v péči o mláďata přetrhnout. S výjimkou kojení, které musí ponechat na matce, není nic, co by otcové zdárně nezvládli. Nosí například mláďata na zádech. A to je těžká šichta. Kosmaní novorozenec je pořádný cvalík. Váží čtvrtinu toho, co dospělý kosman. Než se mládě ve věku deseti týdnů postaví na vlastní nohy, váží zhruba polovinu toho, co otec. Jen si představme, že by osmdesátikilový muž nosil celý den na zádech čtyřicetikilového synka či dcerku. Už jen z té představy nás rozbolí záda. Také samec kosmana má vláčení mládě plné zuby. Riskuje zdraví ba i život. S mládětem se pohybuje pomaleji, hůř se mu shání potrava a do potíží se dostává i během úprku před nepřáteli.
Na první pohled je chování samců pošetilé. Také u kosmanů platí zásada římského práva, že matka je vždy jistá a otec nejistý. Samec nemá žádnou záruku, že se stará o vlastní mládě. Naopak, je celkem pravděpodobné, že se dře s mládětem zplozeným jiným samčím příslušníkem rodiny. Proč se kosmani do něčeho takového vůbec pouštějí? Možná nám odpověď na tuto otázku pomůže objasnit kořeny podobně uspořádaných rodin v některých lidských společenstvech. Například nepálští Nyimbové praktikují polyandrii. V jejich rodinách se několik bratrů dělí o jednu manželku a společně vychovávají děti zplozené z tohoto nezvyklého svazku.
Pro atypické uspořádání rodin kosmanů běločelých se nabízejí dvě vysvětlení. Je možné, že partneři jediné samičky jsou navzájem příbuzní. Pak by péčí o mládě tolik netratil ani samec, který by nebyl jeho otcem. S biologickým otcem by pěstoun sdílel část dědičné informace. Tu by si neslo i mládě. Pěstouna by pojil s mládětem příbuzenský svazek. Vše, co by samec pro mládě dělal, by nedělal pro někoho úplně cizího. Druhým motivem pro spolupráci několika třeba i nepříbuzných samců by mohly být celkem reálné šance každého z nich na zplození potomků. Samec má na vybranou – buď se zapojí do party samců s určitou vyhlídkou na otcovství, nebo zůstane mimo ni s jistotou, že potomky nezplodí. Také v tomto případě by bylo celkem jasné, že spolupráce samců je výhodnější.
Tým zoologů vedený Samem Diaz-Muňozem z University of California v Berkeley se pokusil do tajů rodinného života kosmanů běločelých proniknout. Vědci zkoumali celkem šest kosmaních rodin v Panamě a Kolumbii. Součástí výzkumu, jehož výsledky publikoval vědecký časopis Animal Behaviour, byly i analýzy dědičné informace. Ty pomohly rozplést složité předivo příbuzenských vazeb v kosmaních rodinách. Potvrdil se předpoklad, že samce motivuje ke spolupráci společně sdílená dědičná informace. Tatínkové jednotlivých rodin byli blízce příbuzní. Často šlo o vlastní nebo nevlastní bratry popřípadě otce a syny. Potvrdil se však i druhý předpoklad. V rodině si nedrží monopol na otcovství jediný samec. Potomci jedné a téže samičky mají různé otce. Někdy to platí to dokonce i o dvojčatech narozených v jednom vrhu. Kosmani mají dvojvaječná dvojčata. V těle samičky dozrají dvě vajíčka. Samice se páří s více samci a každé vajíčko tak může být oplozeno spermií jiného otce.
Zdánlivě klidné soužití samců v sobě ale přeci jen tají velmi vyhrocené soupeření. Samcům se během roku na přechodnou dobu zvětšují varlata a s tím stoupá i produkce spermií. Samci se sice neperou mezi sebou, ale pokud se jich několik spáří s jednou samicí, rozdají si to jejich spermie v zápase o oplození dvou dostupných vajíček. Nasadit do hry větší počet spermií je v takové soutěži o otcovství zjevná výhoda.
O tom, že samci kosmanů nejsou z uspořádání rodiny moc nadšení, svědčí i to, že v zajetí dávají přednost životě v trvalých párech. Samec je pak ochoten podělit se o svou družku nanejvýše s jediným samcem a ten musí patřit do okruhu jeho blízkých příbuzných.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
