Romana Anděrová a Petr Velenský
O zaměstnancích pražské zoo se často říká, že svou práci dělají především z lásky ke zvířatům, a zdá se, že Romana Anděrová je toho jasným důkazem. V Zoo Praha, která právě oslavuje 80. výročí svého vzniku, totiž pracuje už dlouhých 43 let. Nejen na to, co se během té doby v pražské zoo změnilo, se jí přímo v areálu zahrady ptala Lucie Výborná.
„Nikdy mě nepopadla touha po něčem jiném, než je zoo. Když se totiž v šesté obecné rozhodnete pro práci se zvířaty a v 17 letech do zoo nastoupíte, pak vás podobné prkotiny jako vyšší plat moc nezajímají,“ vyznává se Romana Anděrová ze své lásky k práci v zoologické zahradě. „Vnitřní pocit, že když jsem tady, tak dělám něco, co má smysl, vždy převážil všechno ostatní.“
Nejde přitom o práci, která je vždy jednoduchá. Ještě dnes si všichni pamatují okamžiky roku 2002, kdy se do areálu zoo vylila voda Vltavy. „Byl to obrovský závod s časem. Podařilo se ho naštěstí vyhrát na plné čáře. Jen několik málo desítek zvířat na povodeň doplatilo.“
Právě povodeň z roku 2002 označuje Romana Anděrová za to nejhorší, co kdy zoo potkalo. Pražská zoo toho má za sebou přitom mnoho. Když ve 30. letech vznikala, bylo krátce po hospodářské krizi. Nyní, když slaví osmdesátku, za sebou opět máme další z hlubokých recesí. Jak vlastně Romana Anděrová vysvětluje, že v Praze vůbec zoologická zahrada vznikla? Také na to se jí Lucie Výborná zeptala.
A ve stanu Radiožurnálu v areálu zoo vedle moderátorky usedl i vedoucí oddělení plazů Petr Velenský. Ten posluchačům prozradil mimo jiné i to, co patří mezi největší rarity současného chovu Zoo Praha.
Záznam celého rozhovoru s Romanou Anděrovou, Petrem Velenským a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
