Jiří Baier
Nejhorší rok pro houby za posledních 40 let. Tak hodnotí letošní houbařskou sezónu mykolog Jiří Baier. „Některé lesy jsou úplně bez hub,“ upozorňuje v rozhovoru s Václavem Žmolíkem. „Přesto však rostou – hodně například v jižních Čechách.“
Tak dlouhé, aby Jiří Baier stihnul vyjmenovat druhy hub, které v současnosti v našich lesích najdeme, prý vysílání Hosta Radiožurnálu není. „Objevovat by se však měly holubinky a čirůvky,“ naznačuje. Naopak na takové václavky nebo hlívy ústřičné si houbaři musí zatím počkat – je na ně zatím totiž příliš teplo.
Podmínky pro růst jednotlivých druhů hub se vůbec navzájem dost liší. Kupříkladu takový hřib hnědý, kterému se v poslední době daří především na Náchodsku nebo v jižních Čechách, miluje nepořádek. „Roste proto především v lesích, kde lesáci dělají nepořádek,“ podotýká Jiří Baier.
Je to paradoxní. Právě hřib hnědý je totiž mezi českými houbaři abnormálně oblíben, především kvůli vynikajícím houbovým ovarům, které se z něj dají připravit. „Recept je jednoduchý,“ radí mykolog. „Houby se povaří přibližně pět minut a následně se podávají s hořčicí.“
Jiří Baier však varuje – právě v hřibu hnědém se koncentruje radioaktivní celsium. Jak tedy modráky, jak jsou hřiby hnědé často nazývány, vlastně připravit? Také na to se Václav Žmolík svého hosta zeptal. A padly i další dotazy. Proč houbám škodí několikanásobné zamrznutí? A jak najít místa, kde houby stále hojně rostou?
Záznam celého rozhovoru s Jiřím Baierem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.