V Turecku prý nemusí být les vždy přínosem
Turecko se pomalu ale jistě stává lesnickou velmocí, což znamená problém.
Území současného Turecka bylo poslední tři tisíce let velmi intenzivně využíváno. To vedlo k rozsáhlému odlesnění. Nyní Turci usoudili, že chtějí mít lesy, a navíc plné rovných dlouhých stromů. Začali se vzdělávat, pozvali odborníky a založili vysoké lesnické školy. Zkušenosti čerpají často od nás. Ostošest sázejí, zejména duby a borovice. Většinou na opuštěné pastviny, kterých stále přibývá. Krajina se mění doslova před očima. Vize a plány jsou velkolepé. Milovníci lesa plesají. Nic ale není černobílé a zisky jednoho znamenají ztráty druhého. V případě tureckého zalesňování jde zejména o flóru a faunu nelesních ploch, kterým zvoní umíráček. Turecko je zemí zaslíbenou pro entomology a ochránce přírody. Likvidace tureckého bezlesí a tamních světlých lesů bude mít na celkovou biodiverzitu mnohem horší dopad než vyhynutí některého z druhů u nás v Evropě.
Na obrázku: Krajina v jihozápadním Turecku nedaleko Antalye. Zatím má charakter otevřené lesostepi, ale vzhledem k útlumu pastvy a intenzivnímu zalesňování se brzy změní v hustý les.
Článek publikujeme se souhlasem časopisu Vesmír 10/2011.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
