Cesta sibiřských čápů do zimovišť 2003

26. listopad 2003

V druhém roce projektu Nová odysea se nám podařilo sledovat cestu dvou čápů černých až do jejich zimovišť v Indii. Stejně jako v předchozím roce jde o dospělé ptáky označené u Obu na jihu Novosibirské oblasti (okres Suzun), které jsme odchytili na dvou různých hnízdech a označili satelitními a VHF vysílači. Samce jsme pojmenovali Iristu (altajsky "šťastný") a samici Altynaj (altajsky "zlatá luna").

Altynaj opustila hnízdiště 4. září a zimoviště v západním Madhjapradéši dosáhla po 67 dnech, 9. listopadu. Vzdušnou čarou se tak hnízdu vzdálila na 3.400 kilometrů, letěla ovšem po trase dlouhé zhruba 4.400 kilometrů. Tuto vzdálenost překonala za 19 dnů, zbývajících 48 dnů strávila na zastávkách (7 dnů u jezer Aščikol a Akžajkyn, 36 u Syrdarji a 5 u Amudarji). V "letových" dnech obvykle urazila 150 až 300 kilometrů, za jediný den však dokázala překonat i 675 kilometrů!

Iristu se na cestu od Obu vydal již 10. nebo 11. srpna a do zimoviště v jižním Gudžarátu doletěl 29. října; na cestě tedy prožil 80 nebo 81 dnů. Od hnízda ho v zimovišti dělí vzdušnou čarou 3.650 kilometrů, oblet horstev mu ale jeho cestu prodloužil na 4.650 kilometrů. Podobně jako Altynaj také Iristu strávil mnoho času u Syrdarji (58 až 60 dnů) a Amudarji (4). K zimovištím postupoval jen 16 až 19 dnů a obvyklá délka jeho denních přeletů byla přibližně 200 až 300 kilometrů.

Oba sledovaní čápi postupovali po velmi podobných a v některých úsecích téměř identických trasách. Obecně lze jejich tahovou trasu popsat jako k západu vyklenutý oblouk, kterým se vyhnuli Ťan Šanu, Pamíru a dalším pohořím. Nejrychleji oba ptáci postupovali nad Kazachstánem a oba také dlouhou dobu strávili u Syrdarji na jihu Kazachstánu. Ve světle skutečnosti, že v téže oblasti se zdržovali i dva ze tří jedinců sledovaných v roce 2002, jde zjevně o mimořádně významnou zastávku čápů černých a patrně také dalších druhů vodních tažných ptáků, která by si zasloužila zvýšenou pozornost. Od Syrdarji se čápi (je zde nutno zdůraznit, že časový průběh jejich migrace byl odlišný) již pomaleji přesunuli k Amudarji, do blízkosti hranic Turkmenistánu, Uzbekistánu a Afghánistánu. Opět jde pravděpodobně o tažnými vodními ptáky frekventovanou oblast a poslední zastávku před přeletem Hindúkuše. Ten Iristu i Altynaj překonali v Afghánistánu téměř ve stejných místech. Jejich tahové trasy byly podobné i na území Pákistánu a rozdělily se až v Indii.

autoři: Miroslav Bobek , Jaroslav Šimek , Lubomír Peške
Spustit audio