O sudu, facebooku a vševědoucnosti
Řekl bych, že vševědoucnost není až takové terno, jak by se mohlo na první pohled zdát. Výhody jsou samozřejmě nabíledni. Nemusíte například oškubávat jednu kopretinu za druhou s obligátní otázkou „má mě ráda, nemá mě ráda“. Ušetříte taky plno peněz, když dopředu víte, která čísla padnou v loterii. Vyšetřovat zločin je naprostá hračka. A předjíždění na nebezpečných úsecích českých a moravských okresek, to je hotová lahůdka.
Jenomže je tady taky odvrácená strana. A sice obrovský přebytek, dalo by se říct přetlak vjemů, které vám nejsou absolutně k ničemu. Představte si, kolik je na naší planetě lidí, a každý z nich si pořád něco myslí, občas ho cosi i napadá a nejednou má potřebu s tím oblažit svět, nahlas to vyslovit, nebo dokonce měnit myšlenky v činy a přispět k nekonečnému hemžení ve vesmíru. Díky facebooku si to dokážeme dnes už docela živě představit.
Stejně je zajímavé, jak si s námi informační věk zažongloval. Za mého mládí – a dokonce i kristovského věku - jsme prahli po novinkách, které nebyly k mání. Po každé informaci jsme se museli pídit, protože nad námi stál bolševik s karabáčem a rušičkou a pořád zhasínal světlo. Když se přátelé ze svobodného Západu ptali, jak nám v té tristní situaci můžou pomoct, odpovídal jsem: nechte si dolary, marky, libry a pošlete nám radši informace, knihy, časopisy, zajímavé lidi. Prahneme po vědění.
Dnes bych prosil nejspíš o opak: zachraňte mě před mailovým závalem, vytáhněte mě z víru novinek, vysvoboďte z informační dálnice, neboť stojím uprostřed a na všech stranách se to jen tak míhá. Jenomže přátelé jsou dávno pryč, možná taky zahlceni nekonečným tokem nul a jedniček.
Takže. Když někdo vymyslí zázračný parní stroj, který k lidem pustí pouze to, co potřebují vědět, vydělá majlant. Však už to pár podnikavců zkouší, nejspíš i jejich mailové schránky jsou přeplněné k prasknutí. Postoupili jsme prostě od informační revoluce ke spamové kontrarevoluci. Odolávat krupobití vjemů se mění v boj o přežití. A podobně jako s alkoholem se ukazuje, že bez informace sice není radosti ze života, avšak v nadlimitním množství se z ní stává učiněný zabiják.
Jak nad tím tak medituju, padají mi oči na Bibli a říkám si, že Bůh to se spamy vlastně nikdy nepřeháněl. Co je v téhle knize sepsáno, trvalo tisíce let. Člověk by si myslel, že to šlo ráz na ráz, ale ne, sem tam přiletěl nějaký nebeský mail, a potom dlouho nic, spíš to vypadalo, jako že Hospodin je tak trochu skoupý na slovo, občas pošle nějaké to desatero, zjevení či proroctví, popřípadě záhadný sen s poznámkou: tady klikněte a zkuste rozbalit.
V zájmu duševního zdraví netoužím tedy po vševědoucnosti. Stačí mi znovu objevené Sokratovo poznání „vím, že nic nevím“, neboť mě činí svobodným. Nejspíš zalezu do sudu ke svému notebooku, abych dal tohle poznání rychle na facebook.
