Téma smrti je v České republice stále tabu
Téma smrti a umírání je pro nás stále tabu. Svou konečnost nechceme řešit. Péče o umírající v naší zemi není uspokojivá. Řada lidí umírá často osaměle a ne tam, kde si skutečně přeje. Nevíme, co je hospic, do nemocnice nechceme, umírat doma mnohdy nejde. I to ukázal výzkum veřejného mínění. A kdy jindy se mu věnovat, než právě dnes (8. 10.), kdy si připomínáme Světový den hospicové a paliativní péče.
Dvě třetiny populace někdy o smrti přemýšlí. Hovořit o smrti a umírání je těžké pro dvě pětiny osob. Na toto téma se svými nejbližšími nemluví nikdy třetina populace, více než tři pětiny ostatních narazí na danou problematiku v hovoru alespoň někdy. Zkrátka, tabuizace tématu smrti ve společnosti trvá. A to sebou nese řadu dalších důsledků. Lidé se na smrti obávají bolesti, ztráty důstojnosti a odloučení od blízkých. Potvrdil to výzkum, který pro hospicové občanské sdružení Cesta domů prováděla agentura STEM/MARK. Co dalšího průzkum ukázal, přibližuje její ředitel Jan Tuček.
„Většina lidí si myslí, že by bylo dobré umírat doma a nechtěli by umírat v LDN a nemocnicích, ale v praxi to nakonec končí tak, že v těch LDN a nemocnicích umírají. Dokonce ani zdravotníci si nemyslí, že je dobré umírat v LDN nebo nemocnicích.“
Výzkum také potvrdil, že se liší názory populace a zdravotníků na hospice a na to, zda je dobré zde umírat.
„Populace ten hospic bohužel vidí stejně jako tu LDN nebo nemocnic, na rozdíl od těch zdravotníků.“
I přesto, že v České republice dnes funguje více než 10 lůžkových hospiců a například v Praze i mobilní hospic Cesta domů, kde tým lidí poskytuje lidem možnost dožít svůj život doma, většina lidí o hospicové péči mnoho neví.
„My jsme si díky tomu udělali ještě jeden dodatečný výzkum, kde jsme se ptali populace, jestli ví, co je to hospic. A když odpověděli, že ano, tak jsme se ptali, co si pod tím hospicem představují. A ukázalo se, že i těch 60 % populace, která tvrdí, že ví, co je to hospic, tak to vlastně neví. Někteří to považují za luxusní domov důchodců, někteří jenom za místo, kam se chodí umřít a vlastně si to nespojují ani s tou zdravotní, paliativní péči, ani s tím citlivým přístupem.“
Život v hospicových zařízeních dnes končí asi 4 % umírajících.
„Pokud přijmeme tu tezi, že hospic je důstojné umírání, tak prostě ten podíl těch lidí, kteří umírají v hospicu a podíl těch, kteří umírají v nemocnicích a LDN, je diametrálně odlišný.“
Přínos takového výzkumu hodnotí pozitivně socioložka Jiřina Šiklová.
„Já se domnívám, že podobné výzkumy jsou velice důležité, protože se tím nepřímo vrací tato myšlenka k populaci. A vrátit jí a prezentovat jí takovýmto racionálním způsobem je asi účinnější, než když ji budeme prezentovat jako třeba diskuzi nebo informace poskytované v kostele. To se dotýká pouze lidí věřících. Ale myslím si, že diskutovat nebo si uvědomit svoji smrtelnost platí i pro lidi nevěřící.“
O smrti, umírání i péči o umírající se máte šanci dozvědět víc právě dnes, kdy je Světový den hospiců a paliativní péče. K programu mobilního hospice Cesty domů nás pozve jeho ředitelka Martina Špinková.
„Máme den otevřených dveří na Vltavské, Bubenská 3. Budeme tam kromě otevřené knihovny a něčeho dobrého k čaji nabízet právě prezentaci výzkumu veřejného mínění, kterou tam budeme promítat. Pokud si o tom někdo bude chtít popovídat, tak bude vítán.“
Prezentaci výsledků výzkumu veřejného mínění najdete na webu umirani.cz. Cesta domů zároveň připravila dvě novinky: kalendář na rok 2012 - Naše cesty a knížka Malé dobré zprávy - malé skutečné příběhy lidí na konci života, které pracovníci Cesty domů potkali a kus s nimi šli.
